středa 11. července 2018

Karlovy Bary


Tradiční návštěva filmového festivalu. Letos – oproti loňsku obzvláště – jsme měli mimořádné štěstí na filmy. Za mě zjevně téma mezilidské solidarity, jedinečnosti jedince, tolerance obecně, tolerance menšin. Všechny filmy se mi moc líbily. Nejvíc asi Rafiki (Nejen mimořádné herecké výkony, ale ta barevnost filmu byla super. A hlavní hrdinka měla perfektní hadry a žádná prsa. Což je kombinace pro mě).



Město se mi zdálo letos pořád prázdné. Kina nebyla naplněná. Lístky jsme sehnali prakticky na všechno, co jsme chtěli. Žádné rozčarování jako v letech minulých, nikde fronty. Nechápu.

Plavovlasá láska na dlažbě.


Neviděla jsem jedinou filmovou hvězdu. Uvědomila jsem si, kolik neskutečného bordelu a plastů a papírů a všeho jest vyprodukováno během jediného dne, nebo spíš noci.

Po páteční, zahajovací noci. Gulášovka a pivo. Bordel. Nikde nikdo.

Hotel Thermal je ostudný. Nepomůže mu už ani západ slunce, ani Javier Bardem. Dokonce ani letošní logo nebylo lichotivé. A navíc mělo snad poloviční formát než v minulých letech.  Nebo menší působilo. Vypadalo to tak nějak podivně osekané.

Od řeky, ze zídky vypuštěného vodotrysku plného střepů, vajglů a prázdných kelímků.

Od stánku Bacardi. Mojito furt můžu.

Někde bylo něco jinak, než jsme zvyklí, ale vlastně neumím říct, v čem ten rozdíl byl. Nám se každopádně líbilo, jako vždycky, má to svoji atmosféru. A všechny řvoucí děti nejsou naše. Naše Šary Vary. Ale možná, že tak za pět let bychom mohli vzít Vítka s sebou. To ještě promyslíme.

Velký sál, strop poprvé.

Velký sál, strop podruhé.

A dohodli jsme se, že k 15 letům výročí svatby, což je za čtyři a kousek roku, pojedeme do Cannes. Snad nebude v Cannes sponzorem pořadu Becherovka!



💛

-vM-



Žádné komentáře:

Okomentovat