neděle 10. června 2018

Jsme z jedné planety?

Včera jsme byli s děckama ve Velké Bystřici na akci Jsme z jedné planety (nebo tak nějak) s podtitulem Itálie. Jako správná matka jsem zorganizovala výlet: z domu pěšo na Hanák, tramvají za 2 x 7 + 14,-, vlakem za 2 x 9 + 18,-, a pak do parku po svých. Vlakem jsem jela naposledy bůhví kdy, tramvají jezdím ještě méně. Tramvají v létě jsem jela naposledy na gymplu. Děti byly nadšené, ale proč všichni tak hrozně páchnou, to nechápu.

Na vlakovém nádraží jsem zapředla hovor se slečnou se Zašívárny. Jejich stránky sleduju od doby, co jsem nakoupila metrák bavlnek. Byla milá. Byla moc milá, pořád se smála, mluvila se mnou jako by mě znala roky, na všechno odpovídala  a měla radost jak malé děcko, že jejich stránky někdo čte. Asi tak, jako bych já se pominula štěstím, kdyby mi někdo řek´: Jo, to jste vy? Ta co se snaží o ten blog? Ten já čtu tak ráda! Málo poslední dobou píšete, a to je škoda. Piště víc! Důležitou součástí našeho rozhovoru ale je, že zatímco Ludma sdílela se slečnou Hanou svoji vyšívací praxi a informaci, že toho medvídka co vyšívá si nechá zarámovat a až umřu dá mi ho na hrob, malý Vít se za mě styděl. Psala jsem to Pepe, která mi odpověděla: Ten se za tebe bude stydět už pořád, na to se vykašli a druž se.

V parku jsme narazili na Jindřicha Štreita. Je překvapivě vysoký, velmi štíhlý a vlasy mu vlají na všechny strany. Všichni, kteří se s ním znali a zdravili, měli najednou tak zjihlé obličeje a široké úsměvy, že mě napadlo, že on musí skutečně být výjimečný člověk, když vzbuzuje tyto emoce. My jsme se s ním nezdravili, ale emotivní jsme byli tak jako tak. Nová fáze rodinného vývoje: Mami, ty jsi tak trapná. Nevím, čím to je, ale přestávám se lidí bát a skutečně se pouštím do hovoru snáz s úplně cizími lidmi. Můj syn trpěl, protože lidí tam bylo mraky.

BUCHECK a PASTA TRUCK
Koupili jsme babi Lidu brož od slečny MU:RA. Koupila jsem vázu od Adély Lakomé, je přenádherná (váza i slečna!) a upřímně doufám, že sbírku jejího skla se mi podaří výhledově rozšířit. Mám vizitku od finsko-českého dua s porcelánem. Ty jejich konvičky na nic jsou tak roztomilé! To vše v doprovodu piva Parník, jejich mladinády, burgerů BUCHECK, nejlepších špaget světa z PASTA TRUCK a 30ti stupňového vedra. Spálila jsem si ramena, začala páchnout taky, pak se mi zaběhla Liduna, kterou jsem už optimisticky viděla někde utopenou, čili jsme skočili na vlak a tramvaj a dohrkali se domů. Musela jsem si jít pak lehnout. Výlety s dětmi, zatímco tatínek je v práci, jsou vysilující jakkoli obohacující. Pozitivní zjištění ale je, že děti mají lidové slavnosti stejně rády jako já.

Adéla Lakomá a DOSENÁ
Hezky se mějte!
-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat