čtvrtek 8. března 2018

Konečně!

Nevím, jestli tam, kde zrovna jste, to cítíte taky, ale u nás v Olomouci, v Horce, na stavbě, v práci, je prostě jaro!

Moje děti lyžují kdesi na severu a klepou kosu údajně v čerstvém sněhu, zatímco tady voní vzduch, dá se přežít bez čepice a rukavic, už ráno ve čtyři řvou ptáci a celkově se svět zdá být barevnější, svěží a plný příslibu věcí příštích.

Pokojíček už skoro máme, zbývá "jen" uklidit a povléct čerstvě postele. Večer jsem se musela smát nad důmyslnými schovkami desetiletého, který si před pětiletou schovává čokolády z narozenin za knihy, aniž by věděl, že ona si na totéž místo schovává svoje mapy pokladů a obrázky. V každé škvíře nacházím něco, co nemá nikdo vidět, od peněz po psaníčka ze školy, samé roztomilé věci, které mi připomínají, jaké to je - mít deset let.
Vzpomněla jsem si na ty černé sametové šaty s kytkama, co jsem k nim nosila bílé punčocháče a zcela neladící růžovou košili, na šest sponek ve špatném účesu, které měly demonstrovat, jak strašně moc mám vlasů, třebaže skutečnost je dodnes zcela odlišná. Je to milé. A pokoj se mu snad bude líbit.

Dnes jsem slyšela v rádiu song, co by klidně mohl být páteční a pravděpodobně je z doby, kdy mně bylo deset. A je vcelku jarní, rozhodně pozitivní a mám ho ráda.



Užívejte jara!

-vM- 

Žádné komentáře:

Okomentovat