pátek 23. února 2018

Páteční Veronika a moje posedlost

Stává se vám, že vás někdo pozitivně „nakopne“ ze zcela nečekané strany? Mně se to stalo dnes a mám mnohem hezčí páteček! Veronice díky! Jsem skutečně potěšena!


U oběda značky Hamé, jsem koukala na mobilu na Youtube na videa k seriálu, který bude na vině, až mě v dubnu vyperou ze zkoušek. Ale nemůžu si pomoct. Od dob Gilmorových děvčat (to jsem psala diplomku) mě nic tak nechytlo. Aaaaačkoli kecám, The Young Pope byl nejvíc, ale měl jen pár dílů a ruku na srdce, s Jude Lawem se nedaj´ blondýny v kriminálech srovnávat, to je prostě úplně jiná liga, že!



Takže pokud máte půl roku volno a připojení k Netflixu (nevím, jestli někde ke stažení je nebo není), užijte si jako já údajně už šest sérií Přítelkyní z domu smutku v americkém hávu. Za mě dokonalá sonda do skutečné Ameriky, s největší zásobou sprostých slov, s ohromující přehlídkou skvělých hereček (a herců), které jinde nevídáte a mnoha komickými a tragikomickými situacemi, které se vám zapíšou nevratně do podvědomí. Můj choť není seriálem očarován zdaleka jako já. Fakt je, že je v něm prostě hrozně moc bab – což dá rozum, když je to ženská věznice. Podle mě ale stojí za vidění. Osudy žen jsou různé. Jejich i naše. A člověk se přece jen rád koukne do kuchyně pod pokličku někomu jinému.




Užijte pátek. A song navrch. Sedmému dílu 2. série čest a sláva. Už se těším domů!
-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat