úterý 2. ledna 2018

Sektor č. 2

Dnes je poslední den dovolené. Z mého příspěvku z téže doby vloni čiší zklamání, že Vánoce uběhly příliš rychle a že jsem nestihla téměř nic z toho, co jsem chtěla. Taktéž je tomu letos.

Vstala jsem ve čtyři, sama bez budíku, objednala si z IKEA online pracovní stůl a šuplíky a prozatím ještě u kulatého stolu dole jsem se s vervou sobě vlastní pustila do řešení restů.

Naši odjíždí na měsíc na dovolenou a na stavbě budu sama. Z toho mám trochu starost.
Moje územní studie stále ještě není zaevidovaná, takže nemůžu na druhej pokus k autorizacím.
Mám pro letošek tolik předsevzetí, že kdybych vám je všechny řekla, vypadly by vám oči z důlků.
Jedním z předsevzetí ale taky je, nepodělat se z práce a lidí, co očekávají nemožné ihned a zázraky do tří dnů.

Vánoční dovolenou jsem věnovala uspokojování potřeb rodiny. Je to trochu alibistická taktika jak upokojit svědomí, když na ně přes rok nemám dost času. Celkem to myslím zafungovalo. Těším se, že děti zase pomažou do zařízení školského typu. Z těch věčných vět začínajících výhradně "mamí" se mi dělá fyzicky slabo. Muž uspokojen není. Narážíme na skutečnost, že očekáváš-li něco/cokoli, musíš něco/cokoli taky vracet, v lepším případě raději napřed něco/cokoli dej a pak rozvíjej očekávání. Nutno dodat, že nejsem zhroucená. Jen lehce rozladěná. A - což nevím, jestli je dobrá nebo špatná zpráva - začíná mi to být jedno. Znamená to, že když to přestanu řešit a ticho akceptuji, stane se nedílnou součástí mého světa? To nevím.

V rámci vánočních nákupů jsem pořídila stohy knih. A potřebuju novou knihovnu. Nejpozději do roka a do dne, Lomikare, bude potřeba rozšířit ukládání knih do dalšího sektoru. Sektor č. 2.

Taky jsem dopletla druhý svetr svého života. Rozpletla na dovolené v létě, teď dokončila. Ještě tomu chybí zip, ale pak vám ho vyfotím. Je trochu divnej, ale je to svetr a to se počítá. A upletla jsem několi bio eko hader na nádobí. Taky vyfotím.

Vůbec jsem letos o Vánocích nečetla. A nemám ani nalakované nehty. A vypila jsem hektolitry piva. A vůbec necvičila.


A ještě: Před Vánocema jsem poslala dvě obálky poštou a pochopila, asi, proč Jana tak ráda něco posílá. Řeknu vám, dát do dvou obálek dvě hezké věci a poslat každou na jiný konec republiky s vědomím, že jejich obsah je čistá radost a těšit se na zavolání nebo sms, až to adresát otevře, to je vážně něco. Myslím, že tohle zahrnu do svých předsevzetí pro rok 2018 taky. Víc radosti poštou.

Tak. Plány mám, dovolenou za sebou taky, vy se snad máte dobře, tak mějte hezký nový rok!
Ať nám to všem šlape ❤

-vM-





Žádné komentáře:

Okomentovat