čtvrtek 7. prosince 2017

6 minut

Se svojí kadeřnicí mám už po letech celkem osobní vztah. Ne příliš osobní, ale osobní. Jednou jsme se spolu strašlivě opily. Jednou.

Chodím k ní - a nikomu jinému - deset let. Je jediná, koho znám, kdo je schopen barvit moje vlasy jinak než do odstínu čerstvě ulíhlého kuřete a umí ostříhat moje "tři chlupy pěti řadama", jak kdysi řekla moje spolužačka Tereza z Prahy.
Chodím možná 3x nebo 4x do roka, vždycky jí nechám nejméně kilo tringelt a dovedla jsem k ní množství zákaznic, které chodí pravidelně. Teď naposledy jsem u ní byla za 1970,-

Teď naposledy jsem přišla o 6, slovy šest, minut později. Provoz přes město jsem neodhadla, navíc jsem musela děcka nechat doma bez hlídání, protože moje choť byl ještě v práci.
Už mezi dveřma na mě nastoupila s přesvědčivou razancí, že to budeme muset posunout ještě o půl hodiny dopředu.

"Ale Veru, to já nebudu stíhat vůbec".
"Já tady ale kvůli tobě sedět do deseti nebudu!"
"No, tak to teda asi nebudu moct chodit vůbec..." ne, ne, ne, já jsem řekla: "Tak to budu bohužel muset přestat k tobě chodit."
"No, to se nedá nic dělat."
Podotýkám, že celou dobu seděla s notebookem na klíně, aniž by zvedla hlavu nebo se pohnula.

Haló? Celé ty tři hodiny, kdy mě pak barví, stříhá, fouká a krafá o blbostech, vykládá, jak má vysoké náklady na život, jak platí nájem tady a támhle, platí telefon, auto, a jak touží po jakési nóbl čepici?!  Nemyslím si, že jsem zákazník, který ji vytrhne, ale já a spolu se mnou ty, co k ní na moje doporučení dochází, přece tvoříme část výdělku. A myslím, že ji platím hezky a taky myslím, že kadeřnice je služba, kterážto jest postavena na službách poskytnutých zákazníkovi a nikoli naopak.
Měla jsem sto chutí prásknout dveřma a odejít rovnou, což jsem ale neudělala, jen jsem se tvářila jak kdybych měla zaražený prdy a připustila jsem, že jsem poněkud zaskočena jejím proslovem.

Nakonec mi nabídla soboty. Čímž mi výrazně připomněla obdobnou situaci v hlavní roli s tetou Jitkou a paní z butiku v Necha.

Moje kadeřnice je opravdu velmi dobrá a jsem s ní nadmíru spokojená. Akorát nevím, jestli musím podlejzat i kadeřnici jen proto, že se domnívám, že mě nikdo jiný neostříhá.

zdroj: Pinterest
Závěrem sezení na kadeřnickém křesle, kdy už opravdu není, o čem mluvit, přišlo na dietní plány, domácí cvičení, jógu a tak podobně. Vsadily jsme se, že až k ní přijdu příště - v tu sobotu- budem si ukazovat, kdo má břicho víc jak Dara Rolins. Protože, vy to ještě nevíte, ale já jsem v tréninku...

-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat