čtvrtek 21. září 2017

Mám se.

Kočka se jmenuje nakonec Hermína. Je tomu týden, co k nám přibyla, a jsme do ní všichni zamilovaní. V takovou všestrannou lásku jsem skutečně ani nedoufala.

Mám se krásně. Dnes obzvláště, neboť na stavbu naváží železobetonový skelet. Stavba se zdvihla z úrovně terénu a jeví se být uchopitelnější. Montážní firmu znám, oni zase mě, všichni se usmívají, těžká technika rejdí po place a je to krásné. Skutečně. Estetika stavby, myšleno procesu výstavby, je něco, co mě okouzluje. Hemžení reflexních vest, dohady chlapů, pokřikování, hvízdání, smích, řev, pípání couvajících aut, traktorbagry a bobcaty. Vážně je to hezké.

V mezičase, doma po práci doma, čtu. Od švagrové jsem dostala knihu i s podpisem překladatele. Dostojevskij by z toho dostal psotník, ale na příliš brzké podzimní večery je to akorát. A je to celkem legrace. U na zadku roztržených plavek na vrcholu tobogánu v přeplněném aquaparku!

Byla jsem u kadeřnice, byla jsem na kosmetice. A jednou jsem byla na józe. Ale chci jít zas. V neděli, pokud dnes někdo neodpadne. Jsem rozhodnutá nepodlehnout podzimní zkáze. Studuju příručku organizace času. Studuju montáž podzemního voštinového objektu pro vsak. A o víkendu dám do kupy ten dovolenkovej svetr.

Tak, hezky se mějte!

-vM-

1 komentář:

  1. Kočky nelze nemilovat, jen bacha abyste nakonec nebydleli u své kočky tak jako já a Šibora. Taky se snažím nepodléhat podzimu a nějak mi to nejde. Chybí mi babí léto. Vyzout se ze žabek rovnou do kozaček je masakr. Jdeš na to dobře přes jógu, zkusím to taky. Hezký víkend. pa

    OdpovědětVymazat