čtvrtek 20. července 2017

Trhni si!

Žiju, ale (dnes) to jde ztuha.
Škoda, že v době kdy se mám super, což je většina času, nenacházím čas sdílet pohodu. Když jsem v čudu, píšu. Terapeutické okénko.


Byli jsme ve Varech. A bylo to skvělé.


Byli jsme v Krkonoších, na dva dny. A bylo to ohromné.


Jsem zpět v práci a celkem to jde. No, jde. V mezičase opravuju a napravuju odevzdanou územní studii. Doplňuju požadované kóty, uliční profily a vůbec věci, kterým úplně nerozumím. Nenávidím klikání situaček a o čem je územní studie? O situačkách. V tom je zakopán pes.

Golfový turnaj proběhl a přežili jsme. Letos žádné ztracené brýle, žádné plavání v rybníce, zpěv až v době omezené společnosti, takže vlastně povedený turnaj, přesto ve mně zavládlo rozladění.

Mám za sebou několik divných zkušeností.

Mám před sebou něco, o co opravdu stojím.

Přistihuju se, že úplně neumím bojovat o SVOJE pohodlí a vnitřní spokojenost. Neumím být sama, neumím si sama svoje uhájit, nechávám se strhnout tam, kam nechci. Bohužel.
Chtěla bych jít na pivo a vést holčičí řeči.

Nemám náladu na čtení, přestože mi knihovna praská ve švech.

Chtěla bych šít a přitom se mi nechce.

Celá moje osoba je rozervaná a není nic jednoduššího než si říct, dneska udělám něco sama pro sebe. Je na posrání ta věčná podřazenost a podřadnost, do které se sama nominuju. Ráda bych zařvala: trhni si nohou! A řvát na někoho, kdo neslyší, jakkoli květnaté nebo naopak prosté věty používáte, to přece nedává smysl. Tak, postěžovala jsme si, díky, už je mi líp.

Uspokojivé je poslouchat S elegancí ježka u žehlení. Je to krása. A tak dneska asi budu žehlit.

obrázky z ONEHOTBOOK.CZ


Máte se? Snad dobře.
-vM-


Žádné komentáře:

Okomentovat