úterý 13. června 2017

Víkend plný...Báry!

Nepředstavitelné blaho. Po čtyřech letech opět u mě v kuchyni, na zahradě, v mojí posteli! Těch přátel, myšleno PŘÁTEL, má člověk tak strašně málo a ona.... je jak světlo, přijede zasvítí, a pocit slunce v hlavě zůstává. Jen mě mrzí, že jsem o půlnoci nemohla udržet oči, bylo by krásné prohovořit se k ránu.

Je pozoruhodné nahlédnout na člověka po čtyřech letech. Osobně mám dojem, že jsem stále stejná, že žiju svoji rutinu, že vše zůstává, nic se nemění. Není to tak úplně pravda. Pro ni jsem najednou byla skvělá. Ušla jsem kus cesty, udělal kus práce. Projednou jsem se sama skvěle cítila. Byla jak endorfinová injekce přímo do srdce.

Je o moc chytřejší, světovější, vzdělanější, o moc míň architekt, o dost víc urbanista, americký urbanista, a přitom pořád stejná. O moc hubenější, prakticky průhledná. Stejná obří lokna nad čelem. Nechutně chlupaté nohy. Skoro jak ty bláznivý aktivistky, feministky, a bůhví jak ještě se jim říká? I s chlupatýma nohama budí dojem, že by si do ní člověk mohl vlézt, tak dobře s ní je.

Probrán život ze všech stran. Za posledních několik let mě nikdo tolik nechválil jako ona. Moji práci, můj svět, moji rodinu. Vlastně moje všechno, můj život. Po hodně dlouhé době jsem nasála informace, které bych sama nikdy neobjevila, rozšířila spektrum každodenního života, objevila nové směry, kterými se je třeba možné vydat. Objevila jsem starý psací stroj. A budu psát. Báře. Do Texasu. Dokonce jsem si začala vymýšlet stůl s lampu, který si dám do podkroví, k oknu. Kde bude možná jen psací stroj, ale dost možná nárazově i stroj šicí. Možná. Po dlouhé době mám zase pocit, že možné je vlastně všechno. Nádhera!

A pro úplnost, ačkoli není páteček, tenhle song je Bára. Přesně.




-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat