středa 21. června 2017

Ejhle!

Celý včerejšek jsem proseděla ve svetru, v místnosti klimatizované na 21 stupňů. Ve čtyři jsem vypálila z budovy a dostala do obličeje (a jinam) teplotní dělo. Počínaje tímto okamžikem jsem začala opuchat a otíkat. Než jsem dojela do Samotišek, zvětšily se moje nohy 2x, než jsme dojely s Kudmou domů, nemohla jsem si boty ani vyzout. Po prvním birelu jsem nabyla dojmu, že jsem navalená jak žok. Někdy kolem sedmé mě rozbolela zápěstí, prstýnky jsem stáhla jen notně namydlené, nohy, toho času podobající se dvěma konvím, jsem za sebou sotva vlekla. No co, sedla jsem si, jala jsem se prohlížet novou Burdu, kde je beztak prd, a hodila si nohy hore.


Kdosi kdysi napsal, že správnou životosprávou se dá ovlivnit, jak člověk vypadá navenek. Bylo vedro, takže příprava vysoce lehké večeře dle postupu Jamieho Olivera. Jedla jsem střídmě, řádně zavlažovala (no a co, že to bylo pivo!) Do postele jsem dopajdala, podložila se polštářema všemi směry, asi tak jako když jsem byla v osmém měsíci a otoky už ani lokálně nemizely. Šla jsem spát brzy, zcela nepodroušená, jen maximálně voteklá.



Ráno jsem se vzbudila a ejhle: Vypusťte Krakena! A to prostě není fér. Budiž mi útěchou, že alespoň na něco je ten elixír mládí v lahvičce dobrý. Tentokrát to splasklo už za tři hodiny a nemusím s tou hrůzou na úřady.


-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat