středa 26. dubna 2017

Úterní...

Minulý týden jsem byla nadšená ze skutečnosti, že se mnou někdo něco chce projektovat. Včera tentýž investor, který mi psal povzbudivé emaily a zprávy, mi rozsekal celou studii - skutečně těsně před dokončením -  na cucky.
Upřímně nenávidím jednání, na kterých padají věty: Co kdybyste tohle okno udělala trochu širší? Posuňte tyto dveře sem. Toto schodiště potřebujeme na druhou stranu. A tohle, no paní architektko, tohle bychom chtěli přestřešit celé, po celém obvodě. Tečka jak bečka.
Jinými slovy, ze stodoly mám průmyslový objekt, kterému jsme se doposud chtěli vyhnout. A přátelé, a hlavně Pepe, tímto slavnostně přísahám, že to bylo naposledy, co jsem něco takového akceptovala. Příště už řeknu, že pokud tyto změny chtějí, tak beze mě.

Nejsem nespokojená se svou prací. Ani mi nevadí, že bych dělala jen práci kresliče. Ale ať už nikdo nikdy neříká, že jsem architekt. Sračky pod hlavičkou titulu Ing. arch. už dělat nebudu. Jako kreslič je dělat budu úplně klidně, neboť ti to mají hozený kousek jinam.

A protože se jednání protáhlo, nestihla jsem vyzvednout děti, jel pro ně choť, pak smrděly dvě hodiny na firmě a domů jsme přijeli tak pozdě, že jsme jen objednali pizzu, rodiče si dali dvě piva a nebylo osm a celej barák spal. Nutno dodat, že takové uspíšení každodenního režimu má na všechny kromě mého muže jednoznačně nelibý důsledek. Liduška byla už v půl třetí ráno oblečená, že jde dělat snídani, malej Vít od půl páté kroužil po baráku. Jedinej, kdo spal byl choť.
A sotva jsem odvezla děti, v kanceláři zapnula počítač, volali ze školky, že Ludmilu bolí ucho tak, že si pro ni mám přijet. Takže jsem čerstvě uvařený čaj přesunula kolegovi a jela zpět, vybavena dvaceti kily papírů a map na zítřejší jednání nad územní studií, na které se musím teda připravit doma, což je na prd, protože doma je tolik rozptylu v podobě praček, myček, sušiček, nutnosti vařit oběd a tak dál, že mi ta příprava bude trvat třikrát tak dlouho a ještě pojedu zítra jednat na vlně "matka" nikoli "architekt".
Jestli něco nesnáším, tak jsou to paragrafy. Trpím vlastní nesolidností, protože všechna jednání až na to zítřejší jedno, musím odvolat a přesunout; a ten skluz budu dobíhat nejméně 14 dní s maximálním vypětím sil.

Uff. A ještě tohle...



-matka-

1 komentář:

  1. Zdarec, můžu Tě uklidnit, že i ten hodně neosvícený investor je lepší než úředníci z OKRu. To je squadrra..... 71

    OdpovědětVymazat