čtvrtek 13. dubna 2017

Mob

Včera

Viděla jsem chlapa v zeleném autě a identicky zeleném tričku. A bylo to divný.

Jsem si uvědomila, že za některé věci bych klidně mohla rovnou čarou do architektonickýho pekla.

Viděla jsem pořad o "sklepácích", ta žízeň po životě, ta mi chybí. A vášeň. A radost, nefalšovaná radost, spořádanost dní. A umytý okna.

Navzdory všem překážkám všechno dobře dopadlo. Dlouho mi nikdo neřekl, že "to nechává na mně". Možná nikdy mi nikdo neřekl, "chci to dělat s váma, počkám si na vás". 


Dnes ráno

Sedím na gauči a říkám si, že když mi tehdy Z. ze S. řekla, že už se mnou neka, mohlo to být docela obtížné říct nahlas. Jsou dva lidi na světě, kteří mi nedělají dobře - a říct jim to neumím. Tak čmukám od čtyř na gauči.

Zahájím kopřivovou kúru.

Geislerka ma svůj web a instagram a knihu a bůhví co ještě.

Kosmetika Artistry se mi nelíbí. Ani Vivaco, co jsem včera viděla na autě cestou po dálnici.

Jsem fakt divná.

Chuť něco změnit a něco změnit není jedno a totéž.

Píšu přes telefon, a jde to ztuha. Kdyby už nebyla tma, mohla jsem mýt ty okna.

A obrázek sem vložit neumím.
-vM-