úterý 4. dubna 2017

Jakože normální pondělí

Návštěva zubaře s dvěma dětmi. První na křeslo chlapec. Zelený dopředu. Zelený oprávněně. Teď ti to opíchnu, a pak ti vytrhnu zub. To ji poprvé kousl, to proto, aby jí paralyzovat prsty - toho času v jeho puse.

zdroj
Vyskočil z křesla a propukl v hysterický pláč. S trochu nejistým pohledem ho v pláči následovala sestra (nikoli ta zdravotní, ale jeho vlastní). Až na přísný, skutečně přísný!, pokyn doktorky se vrátil na křeslo. Ale seděl na půl zadku, nohy spuštěné dolů. Pohotovostní pozice. Připrav se a zavčas uteč. Doktorka zub umrtvila, nabušená sestřička zdravotní ho knockoutovala, aby vůbec injekci bylo možné píchnout. Vzápětí se začal dávit a vykřikoval, že nesnáší, ale opravdu nesnáší chuť krve. Mami, asi budu blejt!
Tak slez a teď na křeslo ta malá. Slzy jako hrachy, za tři sekundy dole, zuby super, kdopak to holčičce čistí zoubečky, no ty jsi ale šikovná, ty je máš moc krásný. Ona zklamaná, to už jako jsem?

Na křeslo chlapec. Zaťaté zuby, pusu neotevřu. Sestra zdravotní ho přiskřípla a on otevřel. Doktorka v ruce cosi, co se podobalo šroubováku. Ludmila v tom okamžiku spustila stavidla. Řev jak na porážce. Chlapec výraz přistižené laně. Tak ji kousl podruhé. Ne moc, ale aby věděla, že do jeho pusy se šroubovákem nesmí. Zmrtvělá pusa umožnila odstranit torzo prvního zubu. Na druhé straně nic opíchlého neměl, ale ani nezaznamenal, že tam se šroubovák ocitl taky. Ludmila v mdlobách, zamotaná v křesle mezi těma hejblátkama a kabelama připravená bratra chránit vlastním tělem. Chlapec na smrt. Hotovo. Mami, vážně budu blejt! Už to jako je? Vy jste mi netrhala celej zub, to jste měla říct, to neplatí. Ne, trhala jsem ti zbytky dvou zubů. Fááákt?

To celé trvalo asi 15 minut. Já zpocená až na prdeli, Ludmila objímala bratra až do večera: Vítečku miláčku chudáčku, a on, aniž by si povšiml nefalšovaného žalu a soucitu své mladší sestry, vylovil mobil a pokračoval v Minecraftu.

-vM-

1 komentář: