neděle 12. února 2017

Chvilka nedělní poezie

V neděli je víc času, tak čtěte, jestli chcete. Takhle dlouhej text jsme tu neměly hodně dlouho. Ještě déle jsem nepsala žádnou autorskou zprávu, naposledy na vysoké. Kromě toho, že je to příjemný literární styl omezený počtem stran, psát ho pro svůj vlastní dům je povznášející; především ta skutečnost, že nemusíte vůbec lhát. Autorská zpráva jest povinnou přílohou ke Stavbě roku. A pro mě rozsahem zásadní publikační činnost. Tak hluboce jsem se nad architekturou nezamyslela snad nikdy, už proto, že o architektuře vlastně skoro vůbec nepřemýšlím.


Rodinný dům je fenomén, bez ohledu na to, v které době vzniká. Potřeby rodin i způsoby jejich vzájemného fungování se napříč generacemi proměňují, stejně jako chování rodinného domu v rámci městské části, města, státu.
Rodinný dům je místo pro bydlení rodiny. Rodina je základní stavební jednotkou státu. Každý bydlíme nejlépe, jak dokážeme, snažíme se vytvořit pohodlné a hodnotné prostředí pro výchovu našich dětí, pro náš vlastní život či péči o starší členy rodiny, ať už v rámci bytu, domu, vícebytového domu.

Přestavba rodinného domu je syntéza zvyků a zvyklostí, vzpomínek a dojmů. Zejména, pokud jste v domě vyrostli, stává se z jinak obvyklé projektové práce zážitek neobyčejný.

Lazce jsou částí města Olomouce s jednoznačným charakterem zastavěného území, jsou zatížené nezapomenutelnou zkušeností s povodní v roce 1997 i rozsáhlou zástavbou panelovými domy, které, přestože dnes už v místě zakořeněné, tvoří přímý kontrast k drobnější zástavbě rodinných domů a vilek.

Jakkoli je rodinný dům fenoménem s jasnými pravidly, dvojdomek tato pravidla povyšuje do vyšší „herní“ úrovně. Dodržování pravidel je v případě dvojdomku neoddělitelně okořeněno mezilidskými vztahy. Není možné tvrdit, že dvojdomek jsou dva rodinné domy. Dvojdomek je bydlení pro dvě cizí rodiny v omezeném prostoru.

Původní rodinný dům byl vystavěn v šedesátých letech na Lazcích v době, kdy neexistovalo sídliště. Tehdejší dům měl přímý výhled na Přemyslovský palác a všechny kostelní věže města. Už tehdy stála na hranici pozemku rozeklaná borovice, která je součástí všech vzpomínek na bydlení „na Zamykalce“. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí právě po povodních roku 1997, rekonstrukce byla nezbytná, rekonstruoval každý, kdo na Lazcích bydlel. Dům od doby svého vzniku sloužil vždy více rodinám. Babička s dědou, mladý manželský pár. Babička, rodiče a dvě děti. Babička, rodiče, novomanželé a dítě na studiích. V roce 2015 se stává vícegenerační dům domem pro jednu rodinu.

Koncepce kompletní přestavby je daná. Pohodlné bydlení pro mladý pár s dvěma dětmi. S patrem do rezervy pro jedno z dětí, patro pro prarodiče v případě potřeby o ně pečovat, případně však k pronájmu.

Dům dostal novou tvář i funkční uspořádání. Přibylo nové vnější schodiště, je to v ulici zvykem. V suterénu je navržena garsonka „pro strýčka Příhodu“, bezbariérová, skromná, ale pohodlná, s výhledem do zahrady, připravená na náhlý příchod velké vody. Zážitky s vynášením praček a kotlů do vyšších pater není nutné prožít znovu. Garáž a pro zahradu pohotovostní sociální zázemí. Místo pro sekačku a kola.

Nové schodiště umožní vytvořit důstojný vstup do důstojného domu. Na předsíň navazuje šatna a přes prosklené dveře s pískováním, průřezu kmene borovice, vchod do obytného prostoru. Dům pro jednu rodinu má logické uspořádání obytného patra a patra s ložnicemi. Obytný prostor je vzdušný, neomezený, až kam původní nosná konstrukce umožní. Centrem, srdcem obytného domu je kulatý stůl. Je nejčastěji využívaným kusem nábytku, je masívní, bytelný, dřevěný, aby byl schopen absorbovat vzpomínky i plynoucí roky, je lemován knihovnou, neboť knihy jsou vášeň i životní postoj. Kuchyň je poměrně malá, navržená účelně, s přímým průchodem do zahrady. V letních měsících se tak kuchyň stává průchodem do dalšího „pokoje“.

Ložnice nejsou nijak velké, ale stačí rodičům a stačí dvěma dětem. Tady spíme, tady stavíme lego. A stavíme bunkry. Koupelna je velká, prosvětlená oknem s pískováním. Záchod s bidetem jsou v samostatné místnosti.

Podkroví je podlaží do rezervy. A základnou pro nezbytné technologie. Podkroví je místo, kde přespávají návštěvy, hrají si děti a kde je možné prát a žehlit, aniž by si kdokoli všiml. Do štítu domu bylo přidáno okno, je vidět do ulice a po letech zase na kostelní věže.


Na počátku výstavby byla borovice pokácena. Navzdory síle zvedat svými kořeny městskou komunikaci i chodníky v okruhu deseti metrů a celoročně produkovat nesmyslné množství šišek a jehličí byla pokořena. Vítězství nad stromem provázely slzy a prázdno. Ulice přišla o hnízdiště ptáků kulíška nejmenšího, stín i svou dominantu, orientační bod. Ten strom se stal mottem celého domu, vloženou myšlenkou s touhou jej nějak zachovat pro příští generace. A tak celým domem a zahradou prochází šepot borovice s hrdličkou v horních větvích. Silueta původní borovice je propsána do fasádní omítky tak, aby v jeden jediný krátký okamžik dne a při vhodných světelných podmínkách z fasády vystoupila a zaplnila tak záměrně prázdné místo. Kůra stromu ve své struktuře je přenesena na skleněnou příčku u vstupu, průřez kmenem zabraňuje pohledu do koupelny. Plot z Cortenu odkazuje k barvě kůry a tvoří dokonalé pozadí pro nově vysazenou zahradu.


Ten dům je láska, ten tvoří rodinu s její historií, současností i budoucností. Prověřen rokem života nás všech, vyhovuje ve všech směrech. To, co v rámci přestavby bylo limitující, se nakonec stalo nosnými prvky celého uspořádání, to, co nás omezovalo, nám neočekávaně dalo svobodu.



-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat