neděle 4. září 2016

Týden druhý končí

Zítra začne dětem škola/školka a já s uspokojením konstatuji: Uff! 
Prázdniny jsou peklo. Pro matku pracující mimo kvalitní české školství obzvlášť. Už se vážně těším, až mi zítra ráno zazvoní budík a já je vysunu na samotišský kopec a odjedu do boudičky v Zábřehu. To bude nádhera. Žádné dotazy, ujasňování si, kdo má kolik formiček a kolik písku v očích, už žádné protažené obličeje. Jen "moji chlapi" se svými protaženými obličeji a jejich velkými starostmi, které řešit nemusím.

Stezka v oblacích. Autor:arch. Fránek
Druhý týden dovolené byl bezva a povedl se. Byli jsme na Stezce v oblacích, což je dozajista mimořádná stavba. Škoda toho humbuku pro turisty kolem. Masakr nastává po sestupu dolů, kde nějakej zoufalec vyprojektoval Mamutíkův vodní svět. Tolik šťastných dětí na jednom místě. Tolik dohlížejících rodičů, kteří měli naštěstí vstup volný a tvářili se spokojeně, jak se jim ty ratolesti hezky rozvíjejí. Děcka, su asi jediná matka na světě, která tyhle atrakce z duše nenávidí. Po třech hodinách, kdy jsem pobíhala za Kudmou, abych jako hlídala, zatímco ona provádí vodní pokusy, mě zachránila jiná čtyřletá, která ju navedla, aby skočila přes vodoteč. Naše milá malá do ní hodila záda, byla durch a "museli" jsme k autu. A to ještě celou dobu ječela, že se jí budou všichni dívat na předeček a budou se jí smát. Její velký bratr je naštěstí velký a jeho mikina posloužila jako šaty. Předeček vidět nebyl, počestnost čtyřleté zachráněna. Návrat do klidných Hynčici byl jako balzám na duši.

Padesát odstínů zelené. Nádhera!
Ujeli jsme na kole 32 km. Vylezli jsme na Králický Sněžník do výšky 1424m a nemuseli Ludmu ani jednou nést. Sice protestovala, ale s odstupem času se to jeví nepodstatné. Na borůvky, a že jich kolem bylo, jsme ji vyvedli na rozcestí pod Ludmilou, kde se pyšně vyfotila, pak k prameni Moravy, kde neuměla pochopit, že tady začíná ta řeka, co nám teče kolem baráku, na sochu slona, u které se rozhodla zůstat navždy a pak: slavnostně Králičák. Cesta dolů po polské straně, padala jak kaštan, ale bylo to z kopce, a to se jí líbilo. Mě jako rodiče těší, jak málo vlastně (zatím) těm dětem stačí ke štěstí. Jedna malá a jedna velká kofola. Jeden buřt na prachsprostej klacek a kydanec kečupu. Když jim člověk po setmění u ohně sem tam něco zalže, jsou na vrcholu blaha. Štastné obličeje září jak světlušky a jak dobře potom spí :)


Rozcestí Pod Ludmilou.

Slon. Jestli mě tady nenecháte, zkazíte mi celej den!
Doma jsme od pátku, už jsme vyprala a vyžehlila resty a dovolenou v prvním týdnu. Dnes v plánu kufr z Hynčic. K obědu hovězí. A po dovolené jak po žabě.


-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat