čtvrtek 4. srpna 2016

Město. A já.

Děti pryč. Když už jeden zaplatí příměstský tábor, vyžádají si rodiče děti v půlce turnusu na den a půl. Co už.

V úterý jsem šůrovala kuft z tábora. Celkem úspěšně. Už jen tři pračky a je to. Ponožky jsem koupila nové.

Včera jsme šli ven. A už jsem z toho věčnýho cárání unavená. Vyhovuje mi být vdaná s děckama za zadkem a mít svůj režim, což ukazuje na skutečnost, že jsem jako novorozenec. Kéž by stejně vitální, zvědavá a omamně okouzlující.

Náhodou v sedm večer otevřené Muzeum moderního umění. Jindřich Štreit skvělý. Pak jsem uviděla na štítové zdi vedle muzea tohle...


Večeře ve Svatováclavském pivovaru. Katastrofa. Vždycky se tam pohádáme. Nějak jsem po mimořádně náročném dni neměla náladu na extra nálož průzračného buranství. Po letech manželství nebo jakéhokoli vztahu bych čekala respekt, nikoli bezohledné chování. Už je zase ticho. Pepe, v jaké fázi je měsíc?

Faktem je, že jsem to já, kdo si udržuje jiskru naděje na pozici stavbyvedoucího. Včera to byl den jak vyšitý, bylo toho moc. Bylo toho na mě moc. A nezvládla jsem to. Ale nemůžu nahlas přiznat, že jsem to nezvládla, protože by pak úplně klidně mohl říct: Tak co se tam cpeš, když na to nemáš? Vrať se zpátky do kanceláře a budeš mít klid. A já do té kanceláře zpátky nechci. A tak mlčím. A aspoň píšu. To pomáhá.


Dnes vyspaná, včerejší obavy a nejistoty zaspány. Vstala jsem ve čtyři a klikám rekonstrukci. Investor je nadšen. Tak fajn.

Jak to ti jiní bloggeři dělaj, že mají všechny fotky ve stejné velikosti? Musí být na to nějaká finta. Ale jaká...

-vM-

P.S. Včera přijel hovnocuc a vykydal tojku. Na autě měl i tu růžovou, ale bohužel na Zábřeh je to příliš revoluční.  V růžové se asi normální chlap nevy%ere.

1 komentář:

  1. Matko, jak humorné! To grafiti je tam už druhým rokem. Ale jinak super objev!
    Jen tak dále.
    71

    OdpovědětVymazat