pondělí 29. srpna 2016

Dovolená - týden první

Po prvním týdnu dovolené připouštím, že se mi po blogu stýská. Po prvním týdnu dovolené musím konstatovat několik nově zjištěných skutečností:

- Moje teta v Deggendorfu stárne. Ani nevím, kdy se to stalo, ale najednou je z ní tetička. Sice šmrncovní, ale přece. Je jí 70, takže se asi není co divit.
Moje přítelkyně z porodního sálu má záchvat smíchu pokaždé, když řeknu Deggendorf. Říká, že v DEGENdorfu je každý pracovní den. Asiže jako vtipné.

Straubing. 2. největší bierfest. Na tomhle obřím řetízkáči jsem jela. A Liduna taky. Celou dobu jsem se bála, že z toho vypadne. A já s ní.

- Tři dny na "mlejně" byly sice poetické, ale už jsem moc stará na spaní v zatuchlých peřinách, jakkoli je to vůně čistě typicky chatová. Neumím si neumýt hlavu každý den a pokud to přesto nejde, trpím jako kůň. Domů jsem dojela bez dotyku hlavou opěrky v autě, protože bychom jinak museli koupit nové auto, olej se dal ždímat z těch mých pěti chlupů a mně bylo na blití. Stejně tak mi vadí, že se prostě musím mejt jen lokálně, protože mě už druhý den všecko kousalo a vydržela jsem to dny tři. V mezidobí spaní v těch peřinách, no prostě, kouzlo místa už zkrátka nevyváží diskomfort osobní. Zato měli v chatě spousty artefaktů, ze kterých jsem učurávala. 






- Teďjsme v Hynčicích pod Sušinou. Ano - destinace snů. Nikde ani noha, za barákem koně a kousek dál obří stádo krav. Ty krávy maj tak krásný barvy a jsou tak dokolane estetické, že mi srdce plesá. Soudružky. Chatu máme pronajatou na týden. Mají super voňavé a čerstvě přesypané peřiny, sprchu, myčku a úžasné výhledy. Včera první výjezd na kole. Bolestivý. Nevím kdy, ale stala se ze mně totální duchna. Hrozné a hrozivé je si uvědomit, že pokud se nevrátím do života teď, s Lidunou, už je nedoženu a už na pořád budu ta, co je čeká o víkendech doma než se vrátí z kola/výletu/lyží/běžek. Asi se mi ta představa nelíbí. Nohy mi v prvním kopci upadly a vrátily se až těsně před koncem. Přesto se mi to líbilo. A (už zase) ve mně zraje rozhodnutí vrátit se na trať a začít něco dělat. Liduně jsou čtyři a jsme na stejné fyzické úrovni, jak dlouho jí může trvat než mě předežene? Nutno dodat, že ani můj muž, a to byl nějakej sportovec, není úplně ve své kůži.Ale on na kole nevleče jen sebe ale i dvacet kilo dcery. Malej o kopcích ani neví a jede celou trať s prstem v nose - druhou rukou se sem tam poškrábe na zadku a sem tam drží řidítka. Svět je nespravedlivý a zlý. Zatímco já jsem večer upladla u zaslouženého piva do komatu, děcka skákaly hodinu a půl na trampolíně a ani nevzdechly, že by je něco bolelo.

První výjezd na kole. Výška cca 820m nad mořem.
Soudružky. Jsou nádherné!
Nad Hynčicema právě vychází slunko, všichni spí a je božský klid. Je tu nádherně. Nemám hory nijak zvlášť ráda, jsem na té naší placaté Hané velmi spokojená, ale tady mě to fakt bere. 
Tak kolům zdar! A Jitu! přijeďte na tu Stezku v oblacích. Zavolám ti dnes!!!
-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat