čtvrtek 19. května 2016

Bohousky krásná třiačtyřicítka

Soňa Malinová má 43, což není fér, protože vypadá sotva na třicet. Budiž jí přáno, ale trochu mě to štve. Já se momentálně vyskytuju v tenzi největší, od února mi cuká oko, dokončuju stavbu a sil dochází. Právě teď bych měla být nejkreativnější, dokončují se návrhy na polepy, grafiky drobné i větší, pozvánky, dárky, věšáky, blbiny, a přistihuju se, že moje "nádoba nápadů" má hladinu hodně nízko. Půl roku člověk chrlí nápad a vizi jednu za druhou a teď ... Měla bych se hodně vyspat. Odloženo na neurčito. Nicméně: barák se mi hodně líbí a myslím, že je to to nejlepší, co ze mě kdy vypadlo.

Děti jsem poučila, že pohádku před spaním budu číst zase až po 27. květnu. Ráno jsem začala cvičit. Inspirována tetou Jitkou odtučňuju, což se na váze sice neprojevuje nijak razantně, ale malý Vítek říká: Maminko, zhublas o hrst špeku (myslí na břiše). Krásný dům nebudu otvírat bačatá, budu šlang jak prasisko a pořídím si nový šaty. Takový je plán. Cvičím podle téhle hippie buchty, která má sice umělý prsa, což je škoda, ale figurku jak z partesu. Dostat se na desetinu její pružnosti a dvojnásobek hmotnosti, budu spokojená. Po téměř třech týdnech zjišťuji, že mám na břiše semo tamo nějaký sval. Ju pi jej!

Nic nečtu. Snídám chia semínka a vůbec se u toho necítím jako Indián. Usínám v devět a je ještě světlo. Vstávám v půl třetí a sousedka naproti ještě svítí. Celý den trávím s množstvím chlapů na stavbě a konstatuji tímto, že svět je krásný a že se konečně cítím tak, jak jsem vždycky chtěla. Našla jsem se mezi šroubováky, pilami, sprostými slovy (přihořívá), stavebním deníkem (přihořívá) a nutností okamžitě rozhodnout co a kam dál (hoří!). A opět konstatuji, že kohosi prohlášení na FATULu, že sice nic neumím udělat, ale zato umím dost dobře telefonovat, bylo asi to nejpřesnější, co o mě kdo kdy řekl.
Děsím se návratu k počítači a "nudě" projektanta.




Ušila jsem Vítkovi kostým klokana, připravila Kudmu na kovbojskou besídku. Včera byla na školkovém výletě. Maminko, potřebuju do batohu pití, oplatku a jablko pro koně. Svačinu mi nedávej, tu dostaneme ve školce. Kudmilce se líbí můj "nádrdelníček" a tatínkova "škrabka na fousy" je "fousátko"; je nejroztomilejší ze všech roztomilých. Pořád ještě voní po miminu a když brečím, hladí mě po vlasech, které považuje za krásné (fakt!) a šeptá mi "no jo, no jo". Vít se ve škole pomaloval vlajkama na břiše i na zádech. Lihovkou. Dolů to nešlo ani odlakovačem, ani norkovým olejem a navzdory naštvání jsem se musela smát blbosti jeho nápadu a spiklenectví v jeho očích, když mě pozoroval při drhnutí jeho předečku a zadečku houbičkou na nádobí, kdy jsem chtěla být přísná, ale nešlo mi to. Příště mu nařežu. Ani on tomu nevěří.

Půjdu dělat přísedící k maturitám, což mě stresuje, protože posudky jsem psala v komatu na gauči. Teď těm slečinkám musím čelit z oči v oči, uštvaná a zaprášená ze stavby. Možná se ale převlíct stihnu. A v neděli si vytrhám obočí. Měla bych si taky přečíst, co jsem jim tam napsala.

Vám přeju dobré ráno. A Pepe! Dlužíš tady příspěvěk - já jsem taky musela stihnout (Tvoje) posudky přes noc!!!

-vM-



2 komentáře:

  1. No konečně! matko, tímto zřizuju rubriku "První pomoci"....mezi náma "matkama - tatkama" fixy všeho druhu se odstraňují lakem na vlasy. Potřísněný oděv nastříkat lakem na vlasy, nechat zapůsobit a vyprat. S dítětem to lze aplikovat podobně, jen bych ho nedával do pračky a zvolil bych ruční praní...... 71

    OdpovědětVymazat
  2. Zuzi jsem ráda, že jsem tě inspirovala. Já už zase občas hřeším (hlavně alkoholicky), ale číslo, které se při vážení ukáže na mé osobní váze, je pro mě stále přijatelné. Držím palce a při dalším setkání spočítáme břišáky!!!J.
    P.S. na Vítka přivezu nějaký utrejch z naší produkce

    OdpovědětVymazat