úterý 12. dubna 2016

…sám si Peru, že se na to ……..

aneb lidské zdroje Bolívie a Peru, díl druhý

Omlouvám se za velkou prodlevu, ale stalo se toho docela dost, co mě zdražovalo od psaní.

V La Pazu jsme objednali cyklovýlet na "Silnici smrti" (El Camino de la Muerte). Oběhli jsme nějaké agentury a nakonec jsme "vydyndali" z jedné slečny slevu a jako bonus památeční trička a CD. Byla spokojená a my též. Ať žije smlouvání! Naši guidové byli klasičtí místňáci - malí, tmavovlasí a s černými a křivými zuby. Svoji práci odvedli dobře, jen je zaskočil náš požadavek na získané "bonusy". Asi většině turistů stačí, že cestu přežijí. Poslali nás na svoji agenturu ve městě, kde se nám podařilo vše získat. Ale bylo jasné, že další akce musíme objednat jinde…..

Vzhledem k dalšímu postupu na jih Bolívie, který byl navíc komplikován průjezdem Rallye Dakar, jsme se na druhý den vydali do města na průzkum. Rozdělili jsme se, brácha s Láďou šli do jedné agentury a já se švagrovou do jiné, kde byl brácha předevčírem poptávat "Silnici smrti". (Vzhledem k tomu, že jim slíbil, že to na 100% vezmeme od nich, tak se mu tam znovu nechtělo). Slečna tam měla zrovna nějaký pár a uzavírala s nimi výlet do pralesa, tak nám pokynula, že za 5 minut se nám bude věnovat. Sedli jsme a vyčkávali. Slečna byla nějakých 23-25 let, šedý melírovaný rolák, na krku obyčejný dřevěný křížek - na to , že byl poměrně masivní, byl velice decentní a vkusný. Měla místní rysy, ale na rozdíl o klasických místňáků byla …. no, prostě nádherná. Čekali jsme 20 minut…… Když jsme se dostali na řadu, tak slečna si vzala papíry na poznámky a …….na tom horním bylo zrovna napsáno jméno mého bráchy ze včerejší schůzky - Zdeněk. Slečna na to koukla a viditelně se zarazila. Chvíli si to prohlížela, pak jen lehce zakroutila hlavou a jala se nám věnovat. Přednesli jsme požadavek na výlet na "Salary" (solná jezera) v okolí vesnice Uyuni na jihu Bolívie. Postavila se k tomu velice vstřícně, nic nebyl problém, dohodli jsme se i na dopravě tam i zpět a také na nutné slevě - jak jinak. Začala tedy telefonovat na všechny strany a mimo jiné na autobusové nádraží. Představila se a řekla svoje jméno: Mendez…. Zdenka Mendez …… Zzzzzdenka. Uffff. Obrátila oči v sloup ….. zase mi nerozumí!!! "Zdenka? Vy jste Zdenka? To není zrovna typické bolívijské jméno!?" Usmála se…. "To mám po mámě …. a máma to má po babičce. Babička je z Prahy, to je v Evropě". Smích. " My jsme z Prahy….. teda někteří z nás". Bylo vidět, že jí to překvapilo a potěšilo. Česky ale neuměla, máma ji neučila. Ale v létě chce jet s přítelcem, do Prahy. Tak se ptala, jaké to je v Čechách. Svoji neumělo angličtinou jsem udělal krátkou referenci o Praze, pochopitelně Olomouci, o Moravě….. bylo to hodně legrační, když jsem si při řeči uvědomil různá měřítka našich životů: kolik dní se jede na tu Moravu?..... Olomouc je od Prahy 2 hod vlakem…... Co je na té Moravě k vidění? ….. Na severní Moravě jsou hory, Jeseníky, nejvyšší vrchol je ……cca 2km pod náma (LaPaz je ve výšce cca 3600 mnm)…. naštěstí chtějí přijet na přelomu srpen/září, takže jasné doporučení - musíte do Mikulova a na jih do vinic. Pokecali jsme asi půl hodiny, než se vyřídily všechny papíry. Bohužel mi bylo stydno se s ní vyfotit a mému bráchovi se tak třásla ruka s mobilem, že fotka je nepublikovatelná. Takže mi jen musíte věřit. A třeba Vám ji vyfotím v srpnu. Teda pokud se v Mikulově potkáme. Ale jedno je více než jasné, jakmile je tam trocha slovanské krve, tak každá žena je hned krásnější. Zvlášť v tak vzdálené cizině.

Po přemístění do Uyuni jsme se dostali do jeepu s řidičem Edsonem a dalšími výletníky - manželé: On jména neurčitého, říkáme mu Bobby, američan žijící v Řecku s albánským pasem a jeho žena Leoni, holka z východní části Berlína. Potkali se v Chile, zaláskovali se, před půl rokem se vzali a teď hodlají ještě 2 roky cestovat. Pak se usadí v Řecku a budou mít hotel. Ze začátku se tvářili jako prudiči, ale první večer u lahve Teacher´s se z nich vyklubali moc fajn lidé. Edson je klasický Bolivijec: malý podsaditý, nedochvilný, s pravou škraní napěchovanou kokou. Na ty 3 dny mu zakoupená igelitka tak-tak stačila. Ale byl fajn. Zastavoval a zpomaloval na naše přání, bral nás do míst, kde nebyli ostatní turisti (teda pokud to šlo). Tato část našeho putování byla fakt hodně silná.

Zde pár fotosů a příště to dorazím.


To je fakt sůl ……..kopec soli, věrtel soli, hora soli …..


Uprostřed salaru je ostrov se samýma kaktusama



Počasí nám přálo, posuďte sami ……

Žvížátka ……

Žvížátka iná ….


A kamení...



-71-

Žádné komentáře:

Okomentovat