neděle 21. února 2016

Můj dům, můj hrad

Ironman přislíbil příspěvek o návštěvě Peru s podmínkou, že můj hrad byl dřív než Peru. Ehm, ano byl. A protože chci vidět fotky a číst o tom, jak krásné tam mohou ženy být a jak příjemné je stoupat k vrcholu nejen hory, aniž bych musela na mně zcela odporný Facebook, píšu.

Voilá: My home, my country!


Stěhování do nového domu na Vánoce jsme stihli. S vypětím všech sil, v šíleném tempu, s očima navrch hlavy, přestěhovali jsme všechno, co nám bylo blízké do prostředí, které naše životy posunulo o několik latěk nahoru. Jinými slovy: nejen že už nemáme hnusnou plesnivou koupelnu. Máme nádhernou koupelnu s velkým oknem a novými bílými ručníky velikosti prostěradel. To mi dělá radost. Umyvadlo je nové, stále však poflusané růžovou Perličkou, pasta není zašroubovaná navzdory výhrůžkám smrtí. Něco se zkrátka nemění. Ale šroubuju a utírám s novým elánem a věřím, že tak jako rosteme my, rodiče, rostou i naše malé děti. Snad se to jednou naučí.


Za nejkrásnější pokládám svoji kuchyň. A tuto místnost považuji skutečně za svoji, nikoli všech. Je to opravdové království té, která ráda vaří na svém hochnóbl sporáku v místnosti s průchodem do zahrady, v místnosti s výhledem do Čopru, s místností trochu stranou a zároveň v úplném epicentru všeho dění. Moje kuchyň je jako moje srdce. Moje srdce je srdcem toho domu. Můj dům je můj sen. Můj sen je dům pro nás všechny.


Pořídili jme si spousty věcí, které  nám dělají radost. Obří gauč s ještě "obřejší" televizí, knihovnu mám naplněnou, disco koule se točí, kulatý stůl je mnohdy obsazen částečně nebo zcela, sporák vaří skoro sám a ještě u toho dobře vypadá, stěrače stírají. Takhle nějak vypadá moje cesta na vrchol.

V práci se dějí s přechodem do nového roku spousty změn, ale tyto změny mě těší, ačkoli jsem je očekávala se zadkem řádně staženým. Daří se mi. Je mi dobře. Kdy jsem tohle řekla naposledy? Řekla jsem někdy tohle vůbec? Mám se krásně. Došplhala jsem někam, odkud je příjemný výhled do kraje, odkud je příjemný rozhled do budoucnosti, kterou teď, zcela proti předpokladu, očekávám s úsměvem a nikoli šklebem strašidelným.

Neděle jsou moje oblíbené dny. Ráno postavím na polívku a trávím dopoledne v kuchyni zalité slunkem. Už několik víkendů jsme měli možnost ověřit, že orientace domu na světové strany odpovídá požadavkům na dům slušně osluněný. Když v neděli svítí slunko do kuchyně, a pak se posouvá domem do obýváku a po obědě mi krásně svítí do pusy, zatímco bucám na novém gauči, je mi blaze a říkám si, že ten nejintenzivnější rok ze všech stál za tu námahu a úsilí, protože tohle je prostě ONO.

Dnes nesvítí, což je škoda, a tak na fotky budete muset trochec počkat. Ale bloggerské ledy jsou tímto prolomeny a teď už se to sem bude jen sypat. Mám spoustu nápadů na příspěvky. Čtu krásné knihy, o kterých bych vám ráda psala. Vybírám zajímavé prvky do interiérů, které by vás bavili, čakají mě šílené a pološílené společenské události, o kterých se bude dát psát s humorem mě vlastním. Čeká nás zabíjačka, což může být "Cimrmanův úkrok stranou" a návrat k bloggu starému, který nám oběma, Pepi, dělal radost. 

Věřím, že se máš dobře a že se stejně jako já těšíš, až se Ironman zapojí zpět do systému měsíčních příspěvků. Máme ho na lopatě!

Všem hezkou neděli. 

zdroj

P.S.: Pepe, četlas už tohle? Já jsem se do toho teď pustila a po slabých padesáti stranách prohlašuji, že je to kniha stejná jako ty filmy, co tě vždycky nakopnou. Ale to písmo je tak strašně mrňavý a stránek je tolik... Zkrátka Pecina je Pecina. A tohle Pecina není ani náhodou. Každopádně ta ženská by stála za bližší zkoumání. Musím se zeptat Nikolky. Anebo Wikipedie :)



-vM-

3 komentáře:

  1. Matko, gratuluju! Ke hausu i ke optimismu, který pytlíkovati by se nechal, značné jmění při prodeji by do rodinného rozpočtu ráčil by přinésti.
    Na zprávu o tamních ženách se pochopitelně těšiti radno, bo přesně toto bylo v úmyslu. Žádné cestopisy, žádné brožurky jak z maxitrhu cestovního ruchu. Bude se psát o lidech. Protože člověk to je oč tu běží...snad se nám čtenáři "neztratili jako Mlíkař" (kdo uhádne film má bod)
    71

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skřivánci na niti?
      -vM-

      Vymazat
    2. Ou jes! Ať žijí filmoví staromilci!
      71

      Vymazat