pátek 4. září 2015

Soužití

Přesně po měsíci. Rendruju. Chvilka času. Tomu se říká fičák.


Dnes jsem kupříkladu vstávala 5.30, protože K. si dal budík na 5.30, aby se do 6 probral. Já byla probraná 5.35. Takže jsem toho po ránu dost stihla. Máme teď týden na letním bytě, u něj. Pro mě to znamená rozhodnout se, co si vezmu na sebe týden dopředu nebo si "tajně" domů pro věci jezdit. Kromě dnešního dne jsem zatím byla doma denně. Kdo má vědět, že budu potřebovat jiné boty? Ha? Musela jsem si taky vyprat. 

Ptám se sestry, která takto přejíždí už nějaký ten pátek, nikoliv mezi ulicemi, ale městy, kdy si lakuje nehty, že si musím koupit ke K. odlakovač. Vševědoucně se na mě podívá, tohle je prý zásadní položka, kterou si sebou musí žena přistěhovat. Mám u K. odlakovač. 

Do obou bytů jsme museli pořídit něco jako jídelní stoly. Ano, mám v kuchyni jídelní stůl. Stolek. Nechápu, proč jsem si ho nepořídila dřív. 


Tak velké stoly to nejsou, ale tak....pinterest




A taky mám přidělané obrázky. Strašně mě baví dívat se na chlapa s vrtačkou, co se soustředěně věnuje nějaké činnosti. S vrtačkou vrtání?!

Byla jsem u K. na rodinné akci. Jeho rodiče mě viděli týden před tím a při odchodu mi jeho máma nabídla tykání. Na oslavě mi pak jeho babička sdělila,že to, že nejím oříšky je první věc, co nemáme společnou. S pocitem, že s touhle ženskou se nesnesu, ona se pak K. ptá, zda se mi to líbilo, že za ni dobrý. Babička je o dva roky mladší než můj táta.

Kromě boje mě samotné se sebou je to soužití krásné. Bojuji se svojí pohodlností, protože samozřejmě, že by pro mě bylo lepší mít všechny své skříně neustále u sebe. Bojuji s tím, že já mám šílený denní harmonogram a on taky. A já se tím pádem nemůžu zlobit na jeho schůzku v šest večer, když já ji mám takto den příští. Jenomže pak se na mě v těch osm usměje a můžu někomu vysypat svůj celý den a vyslechnout jeho a mě dojde jak to za to stojí. 

Od července jsme spolu denně. Těch pár týdnu by v mé vztahové zkušenosti vydalo za několik let. 

Tento týden jsem asi viděla H. Jsem přesvědčená, že viděla. Dojedla jsem koláč, abych se uklidnila. V naší ulici jsem se při parkování pohádala s nějakým chlapem. Přes stažená okýnka mi řekl, že jsem kráva a zda chci do huby, já mu řekla, že je blbec. Do huby mi nedal, ale třepala jsem se ještě doma a v intervalech se dívala, zda mi nejde auto odřít. 

A vidím pár, jen zezadu, jdou mou ulicí, on ten batoh na zádech a svěšená ramena. Ona ho bere za ruku. Zamyšleně jsem je pozorovala. Měla jsem H vidět a zrušila jsem to. Bylo mi to líto, ale věděla jsem, že dělám dobře. Nevím proč, bála jsem se ale, že můžu něco moc důležitého pokazit. K. nevěděl podrobnosti, přesto jsem pochopila, že ho to potěšilo. Nechal mě řídit svoje auto. Až později jsem zjistila, že moc dobře věděl, s kým na to kafe chci jít, přesto nic neřekl a čekal. Vybírala jsem, ani jsem o tom nevěděla. 

K. a přítelkyně od H. se znají. Nezeptala jsem se odkud. 

Začala škola a už dva dny nejde internet. Většinu výuky mám na počítačích a internet bezpodmínečně potřebuji. 

Bude bistro, jen ty židle ne a ne najít, poměr cena - výkon. 

Majiteli hospody jsem řekla, že je magor. Zaměřovala jsem na chatičce s tím pánem, co chtěl koupelnu podle erotického videa. Fotografii už neměl. 

Provance dům se staví, dřevostavba na vánoce k nastěhování. 

Byla jsem s K. ve fabrice s židlemi, Ton bez reklamy  a designérů, práce pro Ikeu, tradiční dětská rozkladatelná židlička a klekačka. Kdo z vás měl klekačku?! 

Ale o tom příště, protože já mám nyní školu života. A věci jsou takové, jak mají být.

PS: Dopsáno druhý den ráno. Prší, asi se budu muset stavit u sebe v bytě, nevím, co si obleču. :-)


-vP-

Žádné komentáře:

Okomentovat