úterý 7. července 2015

Jak jsem pekla buchtu

A udělala zkoušku a jiné příběhy. Vlastně nevím jaké všechny, protože vstávám před šestou, lítám jak splašená a když se zastavím, dělám věci veřejně nepublikovatelné.


to jako není ta moje


Skončila škola a už bylo na čase. Vedení versus zaměstnanci, vytýkací dopisy, neuvěřitelné úvazky a stížnosti rodičů. Potřebujeme se od sebe odpočinout. Mám od příštího pololetí o dvě hodiny méně, jediná pozitivní věc.

Zkouška na minimu. Jsem na vše mladá, na zkoušky na výšce stará. Učila jsem se den a jedno dopoledne před zkouškou samotnou. Didaktika, překvapivě mě bavila. Když pominu vzdálenost od reality. Písemná i ústní část zdolána, od dvou do šesti do večera. Úspěšně zdolána. Pak jen ten nejstupidnější ženský časopis, který tvrdí, že život začíná po třicítce. A má pravdu. 

O náhody není nouze. Přitočí se ke mě na zkoušce paní a ptá se. Je to má spolužačka z gymplu. Za těch 15 let jsme se viděly tak dvakrát někde na městě. Má dvě děti s naším spolužákem a  na ústní přípravě jsme byly spolu. Tak milé. Jak je vlastně stejná.

Prokrastinace při snaze zapamatovat si učivo přinesla zamluvený pobyt. Kde, to neví ani on. 

Viděla jsem bez jednoho všechny fotbaly a bylo to fajn. Všechny góly jsem neviděla.

Řeším jedno bistro. Studentské. Největším problémem se zdá rozestavění stolů. Zuzi, to ti je problém. A počty lidí u stolů. Jsem si myslela, že když je to pro studenty, je lepší stůl pro šest. K němu si sedne parta a i klidně dva, tři naprosto cizí lidé. Ke stolu pro dva si vždy sednou dva, pokud patří k sobě, nikdy ne dva cizí. Kapacita. fcbk a vox populi. Investoři to chtějí prý pestřejší. Co je špatného na pořádných stolech?

Pekla jsem buchtu. To dělám tak jednou ročně, když mám chlapa nebo suroviny. Táta mi natrhal třešně a mě bylo líto je vyhodit. Že upeču bublaninu. Recepty jsem sbírala od učitelek a pak se pustila do té nejjednodušší, hrnkové. Po kolečku v potravinách, klasický stres. Prvně, peckujete? Já jo, hned jsem musela dát prát bílou košili, co jsem si neprozíravě nechala na sobě. Nedbala jsem varování na velikost hrnku a vytvořila hmotu, se kterou bych byla zabila. O nějakém lití do formy nemohla být ani řeč. Píšu K, ať mi doveze nové suroviny. Naštěstí měl ještě pochůzky, vyhodil suroviny a jel. Tu kuchyni neviděl. Matka Tereza se divila: Cos jako musela uklízet po hrnkové buchtě?! Všechno Teri, všechno. Při té příležitosti jsem našla pět mouk polohrubých, tři hladké a všechny druhy cukrů, co vás napadnou. Protože, když peču, vždy koupím vše nové, než abych se podívala do skříně. Já mám prášků do pečiva na půl roku dopředu. Buchta mu chutnala.

Seznámila jsem K s matkou Terezou a jejím mužem. Obstál. Dokonce správně odpověděl i na otázku, co má za auto. Děsí mě, že si notuje i s chlapem od AB. To pochopí jen ona, proč.

Vyklízela jsem skříň. Přišla AB s flaškou. Sedla si do křesla a já vše oblékla, vše svlékla. Prý toho mám moc. To nechápu, vyhodila jsem Ikea kabelu, tu velkou modrou a ten největší kufr hader. Ptám se jí, co si teda teď můžu koupit, protože stále toho mám moc. Prý nic černého, bílého nebo šedého. Zuzi, to je ale tvoje skříň! Já si totiž nemusím kupovat nic. Dnes mě napadlo, že maximálně nějakou chytrou bundičku do hor. Nutně si musím něco koupit. 

Jedu na bazén. A teda nakupovat, no.

Strašně dlouho jsem nic nečetla. 

-vP-








Žádné komentáře:

Okomentovat