pondělí 22. června 2015

Ještěd a nemocný chlap

V průběhu posledních třech týdnů jsem měla následující úkoly: doklepat školní rok, odsouvat schůzky na červenec a sladit svůj rytmus s chlapem. No a navštívit Ještěd. Některé úkoly jsou běh na dlouhou trať. Jiné si již teď mohu odškrtnout. 

Tato fotka je úvodem k obojímu, o čem budu psát....

Teď nevím, kde začít. Každopádně těch pár čtenářů mileráda pobavím.

Je mi přes třicet a všemu, co udělá chlap se divím. Ostatně, asi se diví dost i on. Jako vážně. 

Protože žiju jak žiju už dost dlouho, je nutné zasvětit nového ctitele, ehm, přítele, do systému mých kamarádek. Jsem ta šťastlivka (a ta co trvalý vztah neměla roky), která má úžasně zajímavý okruh žen. Všechny jsou skvělé a něčím výjimečné. Jsou také dost jiné, jsou odevšad a ve více či méně pravidelných kruzích se s nimi setkávám. A protože vztahy se nedají naplánovat, figurují v diáři společné aktivity s ženami i teď. Takže, má z toho hlavu jak balón. 

On i já máme těžko koordinovatelnou práci. Došlo to až k návrhu: "Pošlu ti svůj elektronický rozpis týdne." "To by bylo super, ofotím ti stránku z Moleskinu." 

V depresi se vleču a spím, v dobré náladě překypuji neuvěřitelnou energií. Nedovedu si představit, když zvládnu unavit i muže mladší (v množném čísle), jak bych to dělala se čtyřicátníkem. Výlet do hor po čtrnácti dnech se mnou a on je nemocný.

Zapomněla jsem, co je to nemocný chlap. "On se o mě už nezajímá." Matka Tereza si povzdechne a uvede mě do reality. "Mu prostě jen není dobře." Ano, překvapivě, pravdu mu nebylo dobře. Akorát by to mělo být na světě zařízeno tak, aby chlap onemocněl, až po delší známosti. 

Přivezla jsem mu polévku. Tu jsem koupila. To ho nepřekvapilo. V našich ledničkách je totéž. Nic. Plus: nevyžaduje, abych vařila (a já se o to, po minulé neoceněné snaze, už nesnažím ). Vejce k snídani děláme na střídačku. Mínus: Mě málo jídla udržuje štíhlou, on to má pravděpodobně naopak.

Jeho matka si mě vygooglovala, moje se zapomněla zeptat, jak se jmenuje. Paní z toho interiérového studia mu pogratulovala ke kvalitnímu výběru. 

Oba jsme dominantní, ještě to bude zajímavé.

A tak jsem nakonec na ten Ještěd odjela. Od ledna zamluven. To očekávání. Vyplnilo se. Zuzi, obě Zuzi, jako ten Liberec je divný. Magický. S AB jsme kroutily hlavami. Celé tři dny. Proboha, v jakém městě vystoupíte z tramvaje u sjezdovky? Střípky.

U radnice parkuje kajak a cosi!


V prvním hotelu, přímo v Liberci, na recepci fešák jak blázen. Bere mou občanku, otočí ji a vylétne mu obočí. "Copak?" "Pch, taky jsem studoval architekturu. Akorát to tak dobře nedopadlo." Dával nám to sežrat, i když jsme se jen ptaly na cestu do města.

V sobotu ráno je hnusně. Pojedeme do muzea skla a bižuterie. A vykoupíme to tam. Jak řekly, tak udělaly. To muzeum je úžasné. "Víš, že mezi Libercem a Jabloncem jezdí tramvaj?"

Ráj!

eM přijela z Prahy a zatím si zkouší v Liberci v obchoďáku plavky. 

V hotelu Praha pijeme kafe a čekáme až přestane pršet. Nepřestává. Takže vymyslím, jak spalovat tuky, aniž bych cvičila a vyjedeme. 

Cíl!
S AB jsme přejely odbočku. Kroužíme kolem Ještědu. A pak už v pokoji boucháme šampus. To je mazec toto. Jsem v úžasu. A když pak scházíme z našeho patra a já otevřu nenápadné dveře, holky se vyvrátí. Houpeme se v plyši a v noci znovu. A túra. Dobře túrka, protože mračna jsou v momentě pryč. No hory, no. Večeříme, pijeme a kouříme v hotelovém baru. A pak poskakujeme po hotelu.

Detail čehokoliv by byl stejně úžasný!

A za rohem....


eM se houpe v plyšovém křesle a odráží se nohama od těch krásných keramických obkladů. 

Houp!
Proč jako tolik?!

K snídani si dáme hruškovici a vyrážíme zase ven. Lanovku na Ještěd provozují české dráhy jako. 

A do toho píše H. Na střídačku s K. A ozývají se noví klienti. Dvě kavárny, jedna studie kancelářské budovy, dům, byt, dva byty vlastně, trocha nábytku. Už teď je léto více než pracovní. Chci toho ale pořád tolik stihnout. A u všeho bych chtěla být tak šťastná jako pod Ještědem, když jsem se málem udusila cocacolou. S nápisem Sporťačka. Chci aby vše vydrželo. 

-vP-







1 komentář:

  1. Pepe, snad už chápeš, proč je naše rodná a úrodná Haná natolik atraktivní pro někoho, kdo strávil v Liberci téměř sedm let. Předně: Buď tam prší nebo sněží. Někdy i obé zároveň. Ať jsi kde jsi, neustále je to do kopce, zřídkakdy z kopce. Ještěd je magický, jeho interiéry taky.
    Počítám, žes minula Fryčovo knihkupectví a antikvariát v Pražské. A hned vedle toho ohavného bus nádru má babi Lidu bejvák jako blázen. Pěkné bydleníčko: pro plavky v papučách :D

    Práce hromady, lásky hromady, to Ti přeju!

    -vM-

    OdpovědětVymazat