neděle 7. června 2015

2:04

Číslice 3 nejde zmáčknout, zřejmě nějaká "poka kola" v klávesnici. Prostě je čtvrt na dvanáct...

Myšlenkově se vracím někam, kam ani nedosáhnu. Je mi hezky, trochu smutno, taky trochu zvláštně, momentální pocit vypovídající o čemsi, co ani neumím popsat slovy.

Je to jako být na malej okamžik někým, kým bych jednou mohla být. A vím, že nebudu. Zkusit být velká, vědoma si své malosti. Tak nějak. Honem přemýšlím o nějaké písničce, která by to vyjadřovala, která by zněla jako to, co zrovna cítím. Můj hudební repertoár je velice omezený, ale napadá mě tohle. Hodně z jiného soudku, ale skvělé:



K výše spuštěnému jen následující: Představte si, že je vám dvacet. Jste vprostřed Mnichova, praxe, druhý ročník FATULu, super sebevědomá, zároveň však zraněná... možná...těžko si vzpomenout do detailu. Open Air Classics. Ve druhé řadě, načerno, nade mnou zapadající slunce, skoro tma, a teď tohle. Symfonický orchestr je nejvíc! Bylo to velké. A byly to ty prázdniny, kdy jsem dělala v kanclu s tím Japoncem, co se koupal každý večer/noc/nad ránem v deseti centimetrech vody a co mi ukazoval fintu, že otevřel lahvové pivo a leje ho do půllitru a říká: Teď ti ukážu, jak se z 50ti centového piva udělá tří eurové.
Měl pravdu. Já teď piju nealko černý citron z plechovky, sladký jak cecek, ale dobrý a až to dopíšu, dám si červený Merlot, poslední lahev od otce, o kterém to nakonec všechno dnes bude. Tak jako téměř vždy.

Proč je pořád všechno o otci, Pepe? Proč je všechno v mém životě o mém otci?

Víte, že hodně pracuju. Víte? Ten barák a práce a děti a první třída a manželství a to všechno beru vážně, víc než vážně, což je moje zvláštnost. Chodím spát pozdě, nad ránem, ráno vstávám, makám, držím a nic neříkám. A kolikrát dělám všechno sama. Ne, pořád dělám všechno sama. Až na výjimky, jako třeba minulý týden:

Čtvrtek? Jela jsem s dětma na kole. Ehm ehm ehmehm ehm. Jo, Vítek jezdí, Kudmila na kole s kolečkama neustále uvízlá. Dostrkám ji až na hřiště v Černovíře a tiše doufám, že tam bude třeba Tereza? Nebyla! Tři hodiny na dětském hřišti. Co jiného se rovná okamžité smrti? Pak přijel táta, celý "v bílém", posbíral nás a dovedl domů. Okoupu, nakrmím teplou krmí, uložím, přečtu. Můj muž myje nádobí. Co?? Pomyslela jsem si, že je to od něj moc pěkné, že si můžu jít sednout a odpočinout. Hic jak prase, nohy jak konve, s pivem sedím u televize a těším se z toho, že dneska nemusím to podělaný nádobí dělat já. Přijde a nemluví. Zlobíš se? Ne. Ty se zlobíš, co je? Jsem si myslel, že to nádobí uděláme tak nějak spolu. A vidíš, já jsem si zrovna říkala, jak je to od tebe milé, že nemusím já, že můžu oddychnout. Jdeme spát. Ty se furt zlobíš? Ne, nezlobím, jsem nasranej. A ani ráno se mnou nemluvil.

Můj muž začal teď na velké akci. Časově náročné. Zejména proto, že se to musí dělat mimo ordinační hodiny, takže začínají v pátek odpoledne, když se poliklinika zavře a dělají celý víkend než se v pondělí zase otevře. V pasti byl už před třema měsícema. Stresuje ho to. Teď začali a je důležitý, významný, neboť šel v pátek do práce na půl sedmou ráno  a přišel v půl jedenácté v noci, aby byl v sobotu/dnes/skoro včera v sedm ráno na značce. Spal sedm hodin v jednom tahu.
Chápu, že je toho hodně. Chápu všecko. A dělám, co můžu, abych "byla s ním". No...dobře, včera jsem zachrápala v deset po Selfridgovi a zapomněla, že by mohl mít hlad až v půl jedenácté přijde. 

Otec mi dnes ráno volá, že Vít potřebuje svačinu. Fakt? To nevím, že můj muž bude mít hlad? Jedem tam s dětma, rozdáme celé partě koláče a vody. Usmívám se, podporuju morálku celého teamu, nakonec, máloco mi jde tak jako být naoko pozitivní.

Odpoledne na mě dolehl ten velmi dobře známý pocit ukřivděnosti...Kolikrát byl se mnou vzhůru do půl druhé, když jsem klikala? Kolikrát se mnou vstal v půl čtvrté, aby mi uvařil kafe, když jsem dodělávala výkresy? Kolikrát se postaral, abych já nemusela? Vím, že teď není vhodná doba na to rozdělovat si formičky na příliš malém pískovišti, ale fakt mě to štve. Proč bych já měla sbírat plusové body? Protože jsem ženská? He? Spím max pět hodin denně, dělám pořád dobrou náladu doma, odpovídám furt na ty super otázky typu: "Maminko, co je to pozítří?" Kudmila "Maminko, jak by se vyrobila největší bomba na světě? Tu bych potřeboval..." Vítek
A nádobí po večeři dělám jenom a jenom já. A Vít sedí u počítače a odpočívá po 12ti hodinách v práci, kdy nemusel NIC jiného než pracovat. NIC jiného. To je to, co mě sere. Jistě je únavné jenom  a jenom pracovat. Ráda bych jenom a jenom pracovala, co nabrečet, když jsem si naflágala děcek?

Je to vtipné. Bývala jsem ženou, která mu porodila dvě krásné děti. Dnes jsem ženou, bohužel jeho, která nechce/odmítá sex. Bývala jsem architektkou s velkou hlavou plnou velkých věcí. Dnes jsem archi "tetka" s kupou dětí, které jsou skvělé, jistě, ale nedovolují roztáhnout křídla. Bývala jsem "ramenatá", štíhlá, ne hezká ale ne blbá s velkýma očima stran své budoucnosti. Dnes jsem podělaná hrůzou ze všeho, s dvouděckovým břichem na furt bez cílů, jediným cílem se stalo "přežít" a s oblibou si dělám srandu, že střízlivou mě nedostanou, ale vzhledem ke genofondu to není nic moc, čehož jsem si vědoma výhradně a jenom ve chvílích sebeuvědomění, a to není tak úplně často.

A k tomu všemu je moje výplata velice trapná, protože dost času v práci strávím s naším domem. Dům pro rodinu. Dům pro moji rodinu. Ale o tom jindy.

P.S.: Nic z výše uvedeného není skutečně vysloveným názorem mého muže, jde výhradně a jen o mé pocity. 

P.P.S.: Maminka má vždycky pravdu!

P.P.P.S.: Znáte tohle? http://kitchenette.cz/
Kdo může potřebovat něco takového? Ale ze dva, ze tři bych si vybrala :)


zdroj

zdroj


Dobrou, to je výblitek erste klasse! A ještě z něho budu mít doma zle.

-vM-

4 komentáře:

  1. Prostě se smiř s tím, že jsi idealista. Nenapravitelný, nepoučitelný idealista, který vidí věci tak, jak se se za IDEÁLNÍHO stavu mohly dít. Jenže ideální stav je něco jako ideální muž/žena/práce/............. je to nebezpečný virus napadající lidskou racionalitu. A proč jsi idealista? Protože to máš v horoskopu. Totok je první pravdivý horoskop, který znám: http://www.pronaladu.cz/co-na-vas-prozradi-indiansky-horoskop/
    Tak hlavu vzhůru! 71

    OdpovědětVymazat
  2. Podepisuji v plném rozsahu. Není nic co by ženská neutáhla a není nic co by chlap nezveličil. Kdysi jsem měla stejný problém a pořád jsem se s tím trápila. Pak jsem si dala udělat osobní horoskop a tam mi astrolog napsal, že mým údělem v tomto životě je sloužit a že si to nesu z minulého života. A tak sloužím a věřím, že v příštím životě bude někdo sloužit mě. Tvoje teta J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni si piště: 8.6.2015 je den zapisující se do historie, neboť Teta J. úspěšně vložila svůj první komentář! teta! Je nám ctí a národním svátkem! Vítej mezi Vejci :)

      -vM-

      Vymazat
  3. Příště stačí béknout dopředu a my s Rozitou nastartujem koloběžku! �� Sim tě, ženská zvládne víc než člověk, přec! matka Ter.

    OdpovědětVymazat