pondělí 11. května 2015

Každý den po práci jedu sbírat děti. Z práce v půl čtvrté, doma v půl páté. Když jedeme na nákup, o půl hodiny později. Každý den, každý jeden den, co chodí Vítek do školy, říkám: "Umýt ruce, vyndat všechno z aktovky, krabičku do dřezu, vytáhnout pouzdro, a jedem." Každý den strávíme nad domácími úkoly hodinu, dvě, někdy i tři, podle toho, kolik toho mají. V sedm večeře, kterou někdo musí připravit. Naučíte-li si rodinu na teplé večeře, což bývá mnohdy moje jediné teplé jídlo za celý den, někdy i jediné jídlo vůbec, stane se z vás psanec.
Cítím se být unavená první třídou. Nechápu, proč musím každý den zopakovat mantru. Proč to jednou neudělá sám, bez říkání? Proč nevytáhne krabičku? Proč ztrácí gumy a zmizíky? Asi je to jasné, je to dítě, nesoustředí se, stejně jako na úkoly doma, je mu fuk, co ztratil, hlavně že přežil další den.
Navíc, od té doby, co chodí do školy do Samotišek, neviděla jsem se se Z. ze S. V jejím životě se děje mnohé, v mém možná méně dramatu, ale přesto, musím si dnes, těsně před dokončením DÚ povzdychnout, že mi chybí občasná sms se zadáním úkolu, nebo se shodně prožívaným okamžikem v životě prvňáka.
Nemám ráda pocit, že jsem na něco sama. Že se není ke komu obrátit, když už vás svět nebaví.
Teď píšeme úkoly, pak vařit večeři, pak uložit děti a číst, pak posklízet kuchyň, pak sednout k práci a ukousnout další kus restů, které napříč dny letícími jako o závod, tvořím a násobím a vyrábím a hýčkám si je.
Kolikrát už jste tohle četli? Musím sama sobě našeptávat: "bojuj, nevzdávej to, doženeš to, doběhneš je,...." Když se ale jednomu tak nechce něco dobíhat! Asi tak, že ve svých běžeckých botách chodím na stavbu alespoň pro ten pocit, že je mám na nohou. Mám ráda ty boty, ale běhat se mi nechce. Což tak nějak vystihuje celý můj momentální pocit a duševní stav.


Uondaná stereotypem všedních dní. Na vzrušení nezbývá čas, síla, ani chuť. Velice živě si vzpomínám, že když jsem končila školu, těšila jsem se právě na to, jak moje dny dostanou ten uklidňující rytmus, tu pravidelnost. Dnes, právě teď, mám akorát pocit osamění, znudění, trapnosti. Šla bych na pivo, ale nepůjdu. Běhat se mi nechce. 

-vM-

Žádné komentáře:

Okomentovat