neděle 17. května 2015

Barevný příspěvek


Nedávno jsem šel do Alberta, abych si koupil večeři. Před prodejnou stál místní „kentus“, který tam bivakuje už několik let  a křikl na mě:“hej šéfe, nebyl by nějaký grošík?“  Říkám, že nebyl, ale že bych měl práci......“ Tak na tu Ti jebu.....“

Vzpoměl jsem si na rozhovor s Idou Kelarovou, který jsem díky odkazu kamaráda na FB před nedávnem četl a sdílel. Tato hudebnice, dcera Kolomana Bitta a sestra Ivy Bittové,  velmi trefně komentovala romskou otázku a popisovala svůj příklad. Pokud máte tu touhu, tak celý rozhovor najdete zde.

Dovolím si do (aspoň pro mě) důležitých pasáží něco vepsat. Slova Rom a další segregační slova si dovolím nahradit. Třeba to bude mít hloubku.......(a omlouvám se, že to je neblogotvorně dlouhé)

Jako světoběžnice máte odstup a srovnání. Připadá vám fér, když se v Čechách od Romů  schopných lidí, kteří žijí kultivovaně, očekávají recepty na řešení problémů svých méně slušných soukmenovců?
To je velice komplikovaná věc. Před všemi Romy lidmi , kteří se odrazili ode dna a pracují na sobě, se hluboce skláním. Stojí proti předsudkům a špatné zkušenosti bílých s Romy těmito „somráky“. Zároveň ale i proti Romům nim samotným, protože ten, kdo se snaží, trpí za ty, kteří se nesnaží............ Jenže jiná cesta než přesvědčovat vlastním příkladem asi není.

Dále už jen probarvené významné pasáže......kdo chce, můžete číst mezi řádky a nevhodná slova si obdobným způsobem zvýraznit.
V televizi proběhl dokument o mladičké, talentované romské zpěvačce Věrce Berkyové. Ujala jste se jí, aby mohla svůj talent rozvíjet. Na to konto se na vás s prominutím přisála celá její rodina. Všechno klapalo do momentu, kdy jste sehnala rodičům práci. Jakmile padlo slovo: tak a teď už je všechno na vás, Věrku i její bratry si od vás zase odvedli. Jaký jste z toho vyvodila pro sebe závěr?
Byla to pro mne obrovská životní zkušenost. Viděla jsem, co jsem z lásky k Romům nechtěla vidět. Že už asi nemá smysl zachraňovat dospělé! Největší zlo je dát někomu něco zadarmo! Což se ovšem týká úplně každého, nejen Romů. Jakmile člověk nevyvine ani trochu úsilí, aspoň symbolicky, zvykne si. Bere pomoc druhých jako svoje bytostné právo. Co dostaneme snadno, toho si nevážíme. Lidí, kteří pořád čekají, že se o ně někdo postará, je plná republika, ale u Romů je to nejvíc viditelné. Zároveň jimi společnost pohrdala. Takto si hojila černé svědomí. Dávkama jim zacpávala hubu a alibisticky si tak zjednodušovala práci. Teď sklízí plody: celé generace si ochočila na bezpracné přežívání.
Potíž je, že jsou vždycky ve hře právě děti jako úspěšný nástroj k vydírání.
Jo, to je průšvih. Když Berkyovi zjistili, že u mne dohráli, pomstili se. Jsou tak sobečtí a zkažení, že nepochopili, že škodí jenom dětem. Věrčini bratři se doma učili na pětky. U mne to vytáhli na trojky a dvojky. Ten starší se dostal na učňák kuchař-číšník. Byl by první v rodině s nějakou kvalifikací. Jenže když jsem zastavila penězovod, strhla ho jeho vypečená rodina zpátky dolů. Tak teď nechodí ani do školy, ani do práce.
Necítíte marnost?
Lítost ano, a velkou. A hlavně strašný vztek. Ale marnost ne. Byla to drahá sranda, ale já do toho šla, ať to skončí, jak to skončí. Víte, mě dospělí naprosto nezajímají, ti jsou mi lhostejní. Ale nemohla bych v klidu spát, kdyby se nedávaly šance dětem. Chtěla jsem, aby si u mne zažily, že se dá vegetovat i jinak. Že mizerie není v tom, že je Rom, ale v ochotě nebo neochotě se sebou něco dělat. Určitě to aspoň v jednom z nich něco nechalo.
Mimochodem, co jejich rodina teď?
Když jsem viděla Věrku naposledy, byla oblečená v hadrech. Na nohách boty o čtyři čísla větší, aby všichni viděli, jaká je ta nádherně zpívající holka chudinka. Ale už jsem ji nelitovala. Má dost rozumu na to, aby si té manipulace byla vědoma.
Takže Berkyovi vyhrála?
Ona se jako vítěz rozhodně cítí. Ale mně je skoro padesát a už jsem pochopil, že negativní energie je mnohem silnější než ta pozitivní. Ale co budu živ, budu tomu vzdorovat! Kvůli tátovi a všem Romům, kteří se nevzdávají.


Dovětek: Ano, poslední odstavec jsem přepsal....... Budu tomu vzdorovat kvůli mé mámě, která byla optimistický a pozitivní člověk a tmelila naši rodinu, tmelila vztah s rodinami svých sester, tmelila kolektivy v práci a když se ploužila po chodbách onkologického oddělení, tak dodávala radost, optimismus i víru neznámým lidem. Nevím, jestli je někdo tam nahoře takový sobec a chtěl ji mít jen pro sebe, ale mě tady už hrozně let moc mi tady chybí......



Hádejte, která to může být....?

-71-

Žádné komentáře:

Okomentovat