čtvrtek 9. dubna 2015

Ženy vs. muži po stopadesáté

Sešlo se mi tolik drobných příběhů. Všechny se týkají mužů a žen. Nenechte se mýlit, není na žádném příběhu nic tragického, možná tak tragikomického, toho je tam dost.

Nová klientka, právnička, třicet let, štíhlá a pěkná blondýna. Představily jsme se, ptá se kvůli oslovení: Paní nebo slečna? Slečna. Od vstupních dveří k výtahu jsem se dozvěděla všechno. Manžel ji po třinácti letech vztahu řekl, že ji nemiluje. Rozvádí se. Ve třiceti, chápete? Já jsem starší, buďte klidná. Uděláme vám to hezký, říkám.

Muž před branou čtyřicítky prý řekl před svou milou, věkem lehce po třicítce, a jeho matkou, že by viděl děti tak za pět let. Obě se prý na něj nechápavě podívaly. To jako do kdy má čas?

Na ukončení vztahu dvou lidí je nejhorší to čekání, až to skončí se vším všudy. Provází to naschvály, sledování, komu se daří lépe a nervozita, kdo si první někoho najde. Neupřímná přání všeho dobrého. Předvádění, jak vám dobře je, ale stejně pláčete. Tedy, já občas ano. Po té chiméře, jak by mě miloval, kdyby mu bylo přes třicet.  Jenomže současně vím, že to, co na mě bylo pro něj skvělé nyní, tu strašně krátkou chvíli, by prostě jindy nebylo.

Debaty o krizi mužů a nakonec i žen ve všech médiích demonstruje včerejší psaný rozhovor mezi mnou a jednou nejmenovanou. Ona je vzdělaná, hezká a má závazky. Ona má kluka, spíše chlapa. A on se cítí nepotřebný. On totiž nepotřebný je. Roky bojů a překonávání sama sebe a nějak zapomenete, že všechno nemusíte zvládnout sama. A ve chvíli, kdy ona sklácená nemocí by pomoc potřebovala, on vyrukuje se svými pocity. Vzpomněla jsem si na sebe, nateklá tvář a místo péče řeči o jeho pocitech.  Bolí to pak dvakrát tolik. Jenomže to je možná ta jediná chvíle, kdy toho oni musí využít. Poradila jsem jí, ať to urovná, protože ač si to nepřizná, potřebuje ho. I když bude muset sama v sobě najít, na co přesně.


pinterest


Matka Tereza mi vyprávěla zážitky ze svátečního pondělí. Jeden společný kamarád se mimo jiné ptal, jestli někoho mám. Řekla, že ne a že sama neví, proč. Prý odvětil, že proto, že je těžké se mnou držet krok. Jako já nevím, vždyť já ani „běhat“ neumím.

Matka Tereza také vypráví, že její dcerka nemůže pochopit, proč ji musí kluk dát na zadek a ona ho obdarovat a sama nedostane nic. Ve snaze jí to vysvětlit matka T. řekla, že až bude velká, obdaruje ji muž prstenem a bude jeho žena. Po mrskutu se dožadovala prstenu. Netrpělivá. Neříkejte jí nikdo, že na prsten taky může čekat třicet let. (Nebo na cokoliv od chlapa.) A že se taky nemusí dočkat.

Uvažování pana tykače. Pamatujete, jak dostal přezdívku před rokem a půl? Další spolupráce, nad výkresem mě prstem pohladí po ruce a říká, že by to chtěl mít hezký (asi tak jako paní v prvním odstavci). Pak mi pochválí hodinky, ocení jejich stáří a zachovalost a ptá se, kde jsem k nim přišla. Mám je od kamaráda, odpovím. Ahaaaa. Dlouhé a významné. To je takový ten kamarád….(Překlad: co jste mu za to dala vy?). Podle sebe soudím tebe.

A závěrem. Synek malířky se ptá: Je lepší být hloupý a mít rovná záda nebo být chytrý a mít záda křivá? Myslí to doslovně, hezký a hloupý nebo nehezký a chytrý. Co byste volili? Po zralé úvaze říkám, že bych chtěla být hloupá a krásná.

-vP-


2 komentáře:

  1. Jupíííííííí! Jsi boží, v každém případě. A nikoli blbá a krásná. Krásná a chytrá. Vzpomeňme na Dádu Patrasovou, když hrála královnu Koloběžku :)

    P.S.: Je jaro!
    -vM-

    OdpovědětVymazat
  2. Proboha, neberte mé dceři nikdo iluze! Ona denně sní o prstenu i princi, pohádky jí dočista vymyly mozeček a já nemám to srdce jí říct celou pravdu o mužích!! :D Krásné jaro, s muži, či bez! Tč. zase na dva a půl týdne bez a i tak je na světě krásně, když vám sluníčko olíže obličej, jak s radostí piští na dvorku ta moje vdavekchtivá Rozára!! :) Zrovna čumí na ten šílený díl Krtečka, kdy se ze zaječice vykutálí malí zajíčci.. To zas bude otázek! :D matka Ter.

    OdpovědětVymazat