středa 15. dubna 2015

Všechny cesty vedou do Říma

A máme tu zase cestovatelské okénko. Mohla bych cestovat pořád. Do Říma bych mohla cestovat pořád. Stojím si za tím, že je to nejkrásnější město v Evropě. Kam se hrabe Paříž. Loni jsem to nestihla, byť jsme si to s tanečnicí a blondýnou slibovaly. Když jsme slavily dvacáté páté narozeniny tanečnice právě zde. Až budeš slavit třicet, bude to zase v Římě. Jak to uděláme s těmi dětmi a manžely? Třicet jí bylo loni. Vdaná je pouze ona. Děti nemáme žádná. Přesto se zdálo nemožné výlet zorganizovat. Oslavily jsme v Benátkách na podzim. Ale Řím, ten byl v mé hlavě stále. Představa, že třeba alespoň s chlapem padla za své. A já se vypadala se Zzes. Nelituji. 

Práce ve školství, jak už jsem ostatně avizovala, omezila termín opět na prázdniny. Velikonoce, proč ne. Letenky nejsou nejlevnější a město je zaslíbeno věřícím z celého světa. Obě jsme již v Římě byly, Zzes mluví dokonce plynně italsky. Takže plán zněl jasně - jíst, pít, nastavovat tvář sluníčku při procházkách po městě a vyčistit si hlavu. Kromě posledního se vyplnilo vše. 

Je vtipné pozorovat, jak zásady nízkonákladových leteckých společností zpřísnily. Bavily jsme se skvěle, když personál nutil cestující narvat do rámu všechna příruční zavazadla. Mamma mia byla ta skromnější nadávka. 

Zde tip pro cestovatele, kufry na palubu se počítají a pokud číslo překročí možnosti, jdou ostatní kufříky do zavazadlového prostoru. A vy si pak pěkně počkáte na cílovém letišti. 

Trochu jsme se bály letu, přece jen čteme všichni noviny (i když jen na internetu). Ukázal se nám pilot i kopilot a čtyři! italští stevardi. Šest krásných chlapů se rozhodně nebude chtít nechat zabít, usoudily jsme. To, že letadlo dvakrát odmrazovali a odklízeli dráhu během sněhové vichřice, nám ti fešáci oznámili vcelku s poklidem. Trajánovo fótum a výborná večeře.

Bydlení v hotýlku mezi nádražím Terminy a La Chiesa di San Carlino alle Quattro Fontane od Borrominiho. Platba kartou přes předpotopní "žehličku". To jsem snad nikdy neviděla. Všude blízko. Dva slunečné dny. 

Prázdniny v Římě


Druhý den jsme prošly prakticky celé centrum. On Fóra Romana přes tu slavnou Bocca della Veritá do Trastevere. Památka na každém rohu. Na aperol v tílku. Tam nahoře, na kopci, nad Římem, u Tempietta jsem zahodila náramek s hvězdičkou. Nějak jsem ho měla spojen s létem. A taky, chci se na místo vrátit. Kdoví s kým. Asi nová tradice. Pak jsme piknikovaly a slunily se. Usnula jsem. Přes Pantheon ke Španělským schodům. Fontana di Trevi je v lešení. A pak až ke Galleria Borghese. Mám zmiňovat ten fotbalový autobus? Unavené. 

Prázdniny v Římě po druhé

La Dolce Vita



Náměstí svatého Petra, Andělský hrad, Piazza del Popolo a Piazza Navona. Snaha o nákupy. Všude stejné hadry. Déšť nepotěšil nikoho. Všude si nás pletou s ruskami. Prý protože jsme hezké, já doufám, že ne nevkusné. Slovanské obličeje neschováme. 

Včera, dnes a zítra

A zase La dolce vita

Den odjezdu. Galleria Barberiny je ve vedlejší ulici. Pořád se u těch čtyřech fontán motám a pletu si ulice. Památník Viktora Emanuella II., i ta slavná vlčice a náměstí od da Vinciho. Podíváme se, jestli do Pantheonu prší? Tak mají tam nějakou fólii. Jsme zklamané. Žene nás hlad, poslední skvělý oběd a tradá. Už jsme chytřejší a nastupujeme do letadla mezi prvními. Vlak Košičan nepočká. Můžu říct, že večer jsou na nádraží všichni strašně divní. Věděli jste, že může jet vlak ze čtrnáctého nástupiště. Odkud se jezdilo do Bradavic?

La grande bellezza. Pusťte si první scénu, to je to místo na kopci. Můj nejoblíbenější film.


Budu sjíždět italské filmy. 

-vP-




1 komentář:

  1. Krása, Řím je aji moje srdeční záležitost!!!

    OdpovědětVymazat