úterý 7. dubna 2015

Jarní klasika


         Poslední víkend v březnu mi začala „závodní“ část roku. Po 5-ti měsících pobíhání byl tady první ostrý test. Poprvé jsem se podíval pravdě do očí….. no a nebylo to příjemné pokoukání. Po celou dobu roku jsem běhal na trase Olomouc – Opičí hory (aneb Hanácká lyžařská oblast) naprosto bez jakéhokoliv náznaku nachlazení, chřipky či jiných dýchacích obtíží…… a 10 dní před závodem jsem se někde trapně nachladil. Bolest v krku, třeštění hlavy….. jako v blbé reklamě na nějaký patáky. Bohužel v reklamě se chorobou zubožený hrdina zázračně uzdraví jen zakoupením příslušného produktu. Ne tak já…… Bojoval jsem a bojoval, v pátek před závodem se uvedl do jakš-takš provozuschopného stavu. A v sobotu jsme se vydali do matičky Prahy. Rychlíkem v 7.16……

Kámoš co dělá u ČD nám tvrdil, že není potřeba kupoval místenku. Věřili jsme mu až do chvíle, kdy jsme vlezli do přeplněného vlaku. Sehnali jsme místo aspoň do České Třebové u stolku s nějakým šaolinským mnichem (nebo to byl hare-hare?). Každopádně holohlavý týpek v sukni, která se z nějakých niterných pohnutek rozhodně několik let neprala. Z půlky čela až po špičku nosu se mu vinula stopa po odlepené leukoplasti. Neustále mumlal nějaká modlitby či zaklínadla. Naštěstí nevypadal, že by byl omotaný výbušninou typu Semtex či C-4, tak jsem se to snažil moc nevnímat. Ale chtě-nechtě pohledy nás všech ho docela bedlivě sledovaly. V České Třebové se ke spolku nahrnuli jeho kumpáni, kteří měli místenku a my jsme se museli vypakovat. Najít místo k sezení bylo velmi iluzorní…..tedy s vyjímkou kupé s názvem „dětské kino“. Bylo ovšem zavřené a průvodčí s barevným přelivem v barvách provomájového kotěte, se nám dušovala, že ona klíče nemá. Tak jsme stáli-seděli v uličce a přemýšleli nad tím, co ty 2 hodiny udělají s našimi sportovními ambicemi. Když tu „kotě“ při průchodu kolem nás utrousila, že v 1.třídě má 2 kupé pro „strejdu Příhodu“. Nemyslím, že bych vymluvil z jalové krávy potomka, ale slovo dalo slovo, my „pagavaríli s čelavjékom“ a ona nás nejenže posadila, ale nechtěla ani příplatek. Dobrý člověk ještě žije.

V Praze nás přivítala kosa jako z nosa. Chodníky mokré, ledový vítr. Přeplněným metrem jsme dojeli na Staroměstskou, rozcvičení, rozklusání, převlékání v megakentus smradlavém stanu …. Po celou dobu jsme řešili jak se obléct na závod. Naštěstí jsem zvolil úspornou variantu a vyplatilo se. Za 5 minut 12 (doslova i obrazně), v době, kdy jsem se tísnil ve startovním koridoru „B“ se mraky otevřely a vysvitlo slunce. Nádhera. Pak už Smetanova „Vltava“ a klasická trať : Rudolfinum – nábřeží – Nusle – Smíchov – Rudolfinum – Holešovice – Libeň a zpět k Rudolfinu. (Jednou si to musím klusnout na pohodu s foťákem.) O sportovní stránce už netřeba psát. Očekávání jsem nesplnil. Nevím, zda to bylo zdravotní indispozicí a tím daným výpadkem v posledních dnech, nebo to byl vítr, který spoustě běžců odfoukl dobré časy. Prostě nesplněno. Volně bych parafrázoval dědu Komárka (Na samotě u lesa … ČSFD 87%): „staré botasky dám k popelnici a nové už si nekoupím!“




Jo jsem naštvanej. Na sebe. Sezóna ač bude dlouhá, moc příležitostí v ní nebude. Tak snad se něco povede…..
-71-

P.S. Ale medaile byly hezké… tak to nebyla zbytečná cesta, což? 

5 komentářů:

  1. 71, vždy když tě publikuji, skvěle se bavím a pak ti ani nic hezkého nenapíšu. Teda musím se vždy zarazit, jak tvé příhody jsou úplně jiné než ty moje. Můžu si svatosvatě slíbit, že tohle nikdy nezažiju :-D každopádně obdivuji a gratuluji! vP

    OdpovědětVymazat
  2. I ja obdivuji a velmi! Klobouček!! matka Ter.

    OdpovědětVymazat
  3. Dámy, ze srdce děkuju. Ale nechejte na hlavě. Ono to zas není takový výkon. Když to člověk zvládne jednou - dvakrát , tak určitě. Já už jsem postarší kus, takže jen opakuju dříve zvládnuté.
    71

    OdpovědětVymazat
  4. Hele, já Ti něco řeknu, tys normálně zpychl! A to jsem si nemyslela, že tohle slovo někdy napíšu, rozhodně ne od doby základního vzdělávání a povinných diktátů!
    měl bys být trochu pokornější: trénovals, běžels, doběhls, přežils, a to vše v koridoru B! Já znám jen H a F. Jednou poběž s těmi vzadu, prohlídneš Prahu a poznáš skvělé lidi, co ti posouvají tablety hořčíku, ačkoli už sami pletou nohama. Tam vpředu jde o čas, vzadu je to jiné. A nakonec, nemusíš furt hledět Keňankám na zadky :)

    Já ti srdečně gratuluju! Doběhnout a nezvracet je moje vysněná meta, kterou TY pokořuješ každým tréninkem.

    -vM-

    OdpovědětVymazat
  5. Teda matko..............! Zpychl! :-D Nemyslím si, je to JEN na úhlu pohledu. Tebe taky "nerajcuje" nakreslit domek jedním tahem rovnýma čárama. A pro mě je to nedostižná meta. Po letech tahání myší mi z ručního kreslení psí boudy vyleze něco mezi mongolskou jurtou a operou v Sydney.... Záleží jen na těch kilometrech. Já je poslední dobou raději běhám než kreslím.
    71

    OdpovědětVymazat