středa 11. února 2015

Jodi Picoultová_Vypravěčka

Místo abych psala o konceptuálním umění nebo o psychologii, musím se podělit o Vypravěčku. Mimo jiné proto, že ji zítra půjčuji slečně v pekárně, kam si téměř denně chodím pro kafe a dalamánky. Protože někdo, kdo peče, tohle prostě musí číst. Říkala jsem jí, když mi ráno vařila kafe. 

Jakmile si přečtu, že kniha je o odhalování minulosti sahající do druhé světové války (ale snesu i první světovou), začnu se po ní pídit. Navíc rozhovor mladé dívky a devadesátiletého nacisty, jako by někdo vymyslel pro mě. Další příběh 20. století. 





Sage je určitě dost hezká a chytrá, ale neví to o sobě. Má jizvu přes tvář, která se váže k její rodině a také má hromadu mindráků. Pracuje jako pekařka, nejprve to vypadá, že protože se schovává před světem, ale brzy zjistíme, že to má prostě v osudu. Jizva a úmrtí matky ji dovedou na terapii a tam se potká (nebo v té pekárně?) se stařičkým Josefem Weberem. Přátelství vyústí v Josefův požadavek, aby mu Sage pomohla zemřít. A jsme u toho. Respektive ještě nejsme. Chybí Sageina babička Minka, která přežila Osvětim. Chybí agent z úřadu vyšetřující bývalé nacisty. A pak ještě bývalá jeptiška, Sagein milenec pracující v pohřební službě, její sestry a ještě pes a pak všichni ti židé a jejich příběhy.

Kniha je rozdělena do celých pasáží, jedna patří Sage, jedna Josefovi, přibývá Minka a později i agent Leo. A pak ještě příběh, který Minka psala v Osvětimi a který ji spojil s jedním z jejich hlídačů. Pasáže se střídají a prolínají, logicky, děj krásně graduje. Proste to funguje. Pasáže Sage občas vypadají jako z červené knihovny, pasáže Lea jako z Policie Miami. Ovšem, vzpomínky Josefa a Minky, dlouho jsem nečetla o holokaustu nic tak silného. Vzpomínky muže na to, jak se stane z člověka zvíře a vzpomínky ženy, jak je možné to všechno přežít. Smutné a silné. Oba řeší totéž. Jak se život okolnostmi může proměnit, kdo je vinný a zda je možné odpustit. A jak je možné s tím vším ještě roky žít. A také to, jak život jednoho člena rodiny může zasáhnout do života dalšího. A budete plakat, když na rampu do koncentračního tábora přivezou nevěstu přímo ze svatby a budete cítit na jazyku rolku, kterou Minčin otec, Sage i muž z Minčina smyšleného příběhu pečou napříč knihou. A budete cítit to množství lásky. Divné, že při takovém tématu. Víte, co řekl Mince její budoucí manžel, když se ho zeptala, co na ní, oškubané po pobytu v táboře vidí? Budoucnost. 

Jediné, co této knize neodpustím, jsou dva překlepy na jedné straně a neustále se měnící font písma. Nepochopím, když je každá pasáž uvedena jménem vypravěče, proč ještě musí být změněn font. To už snad není ani potřeba. To už musí být něco, když si toho všimnu i já. No dobře, minulost a současnost někdo asi neumí rozlišit.

Knihu si přečtěte, jen já vám ji půjčím až se mi vrátí od pekařky. 


-vP-


2 komentáře:

  1. Dostala jsem ji od Ježíška - maminky, už se těším! :) Zzes.

    OdpovědětVymazat
  2. Dostala jsem od stejného Ježíška - maminky. A až dočtu Pána ohně, jdu na to. Je třeba střídat žánry :)
    -vM-

    OdpovědětVymazat