středa 6. listopadu 2013

Úvod - stať - závěr

Úvod :

Nevím jak vy, ale já mám pocit, že se kolem mě (vlastně nejen kolem…..) všechno kazí (nechci v první větě napsat sere). Poslední týdny včetně víkendů jsem strávil v práci, vlastně mám pocit, že od dovolené na Lipně jsem z práce nevylezl. Bohužel počet odevzdaných projektů tomu vůbec neodpovídá. Nehledě na druhotné efekty, které by měla práce na hlavní pracovní úvazek přinášet. Nemyslím zrovna peníze, ale pocit určitého profesního uspokojení, pocit z dobře vykonané práce. To první se už nějak nedostavuje zřejmě z mých příčin, od toho druhého pocitu mi „pomáhají“ stavbyvedoucí s bandou cizokrajných dělníků, kteří mají problémy rozpoznat číslovky a text napsaný latinkou je pro ně jen rozsypaný čaj……..

Ve volných chvílích ve vlaku (sakra, proč se už nedá jezdit na kole!?!?) jsem provedl důkladnou sebeanylýzu. Výsledkem bylo několik diagnóz od poslední fáze syndromu vyhoření (ojoj, to bych se mohl cítit jako špičkový manager) až k úplně obyčejné krizi středního věku. Tu teda fakt zatím nemám, protože placatý auta s módním doplňkem na sedadle spolujezdce mě fakt neberou……. Proto tohle byla poslední negativní litánie, co jsem tady předvedl. Nic nebude. Žádné sebemrskání, VÁŽENÍ. Právě jsme přeladili na jiný program……..

Stať:

Nedávno tady začal trend zestručňování a matka hned v této činnosti předvedla abnormální zručnost. A při té příležitosti jsem si vzpomněl na telegram. Vzpomínáte? Podával se na poště, byl drahý jako voda na sahaře a kvůli tomu i maximálně stručný. A bez „hacku a carek“ a každý řádek končil slovem „STOP“: „Mila babicko - stop - vsechno nejlepsi k narozeninam - stop“ „Sdelujeme vam, ze jste nebyl - stop - prijat k dennimu studiu na VUML - stop“ „Prijedeme vlakem – stop - kluci poblili cely autobus - stop“ (tento telegram podala v Jevíčku naše máma, když s náma cestovala ze Zábřeha do Moravských Budějovic). Cena podání 75,- Kč + 5,- Kč za každé slovo.


Brutální cena na předrevoluční dobu. Byla to ale jediná možnost rychlé komunikace. Telefony byly 3 ve městě a mnohdy nebylo kam se dovolat. Vzpomínám se na 3 telegramy, které se mi navždy zapsaly do paměti. První a třetí se týkaly zpráv z nemocnice o úmrtí v rodině (ano, takhle se to sdělovalo) a ten prostřední byl od mého bráchy. Přišel 23.5.1990 v 11.15. Bylo to blahopřání k úspěšné maturitě. Zajímavé bylo to, že jsem maturoval až odpoledne. Ale potěšilo mě to a dokonce i pošťák mi říkal, že mi bude držet palce. Mám hodného bráchu, heč!

Závěr:

Na závěr něco lehce nostalgického, protože tohle se fakt stalo. Někdy v roce 2008. To jsem hodně pracoval, měl jsem motivaci a vůbec jsem nebyl vyhořelej:
Tak jsem Vám včera přišel domů. Na tom asi není nic moc zvláštního. To zvládne leckdo a ani při tom nepomyslí, že by na to mohlo být něco zvláštního. Pokud ovšem nepřijdete o půl druhé v noci a ještě k tomu z práce. :-((  To už se tak často nestává. Mě bohužel poslední dobou dost často.  Přijdu, zaútočím na ledničku, popř. dojíst něco vlažného z trouby, vykonám deratizační procedury (přiznávám, že pouze v nezbytně nutném rozsahu - což má většinou za následek, že si holím vousy až je svědění na krku nesnesitelné). Jdu spát. Aspoň pár hodin. Ráno jdu přece do práce (kam jinam). V posteli ovšem mám 2+3/4 letého "pulečka". Leží si na peřině a spokojeně oddychuje. Snažím se ji posunout , ale má to za následek jen to, že procitne. Podívá se v té tmě na mě a začne mi líčit, jak odpoledne byli s maminkou v lese. A jak tam nasbírali nějaké bukvice a jak.... a jak. Do toho udělá 2 vtípky, kterým se sama upřímně zasměje. Prostě pusinka. Pak mi udělá místo a vysvětlí mi, jak a kam si mám lehnout.  Koukám na budík. To vyprávění, další posuny a vysvětlování, že panenku zvanou "Kubíček" fakt znám a opravdu ji teď v noci nebudeme rušit, protože spinká, nám zabralo další půl hodiny. Tak konec a jdeme spát. Dostanu pusu a přání, že se mám krásně vyspat a blechy mě mají štípat celou noc. Tak dík. Ne za ty blechy, ale za to, že jsem si s tebou mohl dnes povykládat. nejraději bych  v tom pokračoval až do rána. Čert vem spánek..... :-))


Tak zase někdy a ať Vás blechy štípou celou noc.


-71-


Žádné komentáře:

Okomentovat