pátek 18. října 2013

Výkřik

Výhodou blogu je, že máte místo, kde se můžete vykřičet. Lepší je řvát zdánlivě anonymní společnosti, než na blízké lidi. Přesto však půjde velmi dobře poznat koho, co a jaké situace zmiňuji. Nechci nikoho urazit, nikoho se dotknout, jen si v klidu, na chráněném místě, shrnout dosavadní zkušenosti. Právě jsem se pohádala s mou nejdražší kamarádkou. Informaci od ní, jsem použila dále, přímo zpátky ke zdroji. Chyba, ovšem nikoliv snad nepochopitelná.


Výkřik noci/Drtikol


Jak už jsme si tu všichni snad všimli, nejsem šťastná. A stejně tak vím, že nejste šťastné ani vy, matky, manželky či nerozhodné přítelkyně. Každého problém zdá se největší. A je pak jistě krásné si navzájem postěžovat a poslouchat se. Ale jak vzájemné sdělení posuzovat? Já se přimlouvám, že nijak. vyslechnutí a obejmutí totiž úplně stačí. Stejně tak, jak já nemůžu pochopit, proč nejste šťastné vy, co máte v mých očích vše, stejně tak nemůžete pochopit vy mě.

Včera jsem u psycholožky hodinu brečela. Všechno ze mě valilo a k vlastnímu překvapení jsem sdělovala rok staré prožitky. Řečené nahlas se zdály dost tristní, měla jsem tendence se jí za to omlouvat.

Víte, já přesně vím, na čem stojí mé trápení, ale já nevím, co s ním dělat. Celý život pilně studuji, pilně se maluji, pilně chodím do práce, jsem přátelská a vstřícná. Taky jsem výbušná a zatvrzelá a dovedu být dost nepříjemná, ale snažím se být lepší. A pořád to je málo. Možná ne pro vás, drahé kamarádky, ale pro opačné pohlaví určitě. Za posledních šest let jsem měla tři intimní vztahy a jednu platonickou lásku k panu inženýrovi. Celou dobu a v každém tom intimním vztahu mě žádný muž nechtěl. Rádi se mnou komunikovali, rádi se mnou trávili čas, ale nikdy mě neměli dost rádi. Já to celou dobu věděla, u každého, ovšem počítáte-li se mnou, lepší jednou za dva roky něco takového, než vůbec nic. Ano, celé je to s rizikem, že se nakonec zamiluji já a že to pak budu vykládat psycholožce. Ale já to riziko klidně podstoupím. Já to celé podstoupím, pokud mi to alespoň krátkou chvíli bude fyzicky a někdy i psychicky dělat dobře. Neopakujte mi, že mě zase další nechce. Nezjišťujte to nikde, nenoste mi zprávy, které mi vše ještě více připomenou. Já to opravdu vím a s tím do toho jdu. Tentokrát ho nechci ani já a můžete si tomu věřit nebo ne. Samozřejmě, že mi záleží, jestli totéž nedělá s dalšími svými kamarádkami, nejen, protože zdraví především, ale třeba jen proto, že chci být opět nejlepší. A třeba jen proto, že je docela možné, že o vánocích, kdy mi bude smutno, jako každá rok, chci mít možnost někomu psát dvojsmyslné smsky. S klidem si počkám, až si i tento poslední najde přítelkyni, z objektivních hledisek nikoliv lepší, než já, ale nějak více hodnou lásky. Do té doby mě nesuďte, neříkejte pravdy, která já už vím, ale opakované ještě více bolí, nikam to nepovede. Já se  mezi těmito extempore snažím, fakt jo, nesedím v koutě, urputně ani nikoho nenaháním, ale pořád nic. Nevybírám si, ale prostě nic. Já tomu nerozumím. Rok, dva, tři je asi v pořádku, šest už je moc. Pro uvažování podle příručky je to moc. Možná kdybych byla chlap. Skvělý a nezadaný a spala bych si s kým chci, nikoho by nenapadlo, že se chovám hloupě. Podle společenské normy by to šlo. Nechci být jen dobrá teta několika rodinám a snad i dobrá kamarádka a čekat, že se něco stane. A být fakt vzorná a chovat se správně. A do té doby si sama stát na každé oslavě vašich dětí a nemít ani ta hloupá tajemství pár večerů do roka.

Nabízí se odpověď na vše, nemůže mě mít nikdo rád, když nemám ráda já sebe. Doprdele, jak to mám asi tak udělat?!

Krásný víkend. Mám o čem přemýšlet.

-vP-

5 komentářů:

  1. uz jsi premyslela zkusit to nejakou dobu nekde jinde? razem bude vsechno jinak, uz to mnozstvi novych obliceju, ktere denne potkas. netreba mluvit o mode. v zahranici jses najednou necim vyjimecnym, mluvis zvlastnim jazykem, ktery se zda byti tezkym, umis varit veci, co jini neumi,vyznas se v oblastech, ktere jsou dane zemi netypicke a je tedy vzdy o cem mluvit. to vsechno znamena, ze jses svemu okoli zajimava a pripadny partner se objevi, ani nevis jak rychle.
    zdravim z Nemecka

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, mám to v plánu na 33 rok věku :-) to už asi krize nastoupí vrcholu. Když tak nad tím přemýšlím, možná bych se mohla někam vydat i v létě, mám vlastně prázdniny a bez arch chvíli vydržím :-)
    Upřímně mě brzdí jedna věc, a tou je zaměstnání, které mě baví, honím se sice, ale současně mě to nabíjí a tak směřuji k své věkové deadline raději, než vše položit a jít. Víš, já se strašně bojím, že když příjdu ještě o práci, že mi nezbyde nic....vP

    OdpovědětVymazat
  3. Zmenu prostredi vidim jako dobry napad a neni treba hned utikat do zahranici. Nova temata, nove zajmy nebo jen nova znama, ktera te predstavi nove spolecnosti. Praci ktera te bavi a naplnuje neopoustej. Kdyz uteces, budes jeste vic sam, nez jsi ted.

    OdpovědětVymazat
  4. Asik to -vP- budeš muset vybojovat. Sdílím stejný názor jak předchozí anonymous :NEVER give up in a day without. If you finish the race, your legs will hurt for a week, but if you give up....you'll headache for months.
    [by Thomas Hellriegel]
    71

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za podněty. Samozřejmě, že asi není dobré pálit mosty, protože žádné věci nejsou bez příčiny a tu si pravděpodobně člověk potáhne pěkně sebou, ať půjde kamkoliv. Podívat se na to doma z nové perspektivy má ovšem něco do sebe.

    Objektivně musím podotknout, že vlastně mám život pestrý velmi a docela často poznávám nové lidi, tam arch procházka s kunsthistoriky, tam příprava výstavy, noví lidé z různých měst a různého věku, noví kolegové, noví klienti. Mě prostě jen chybí jedna věc. Kterou shodou okolností všichni kolem mě mají :-) Alespoň, tak to člověk vidí u sebe, ovšem každý kolem je přesvědčen, že mu ke štěstí nutně něco chybí, něco jiného. Jako z učebnice. :-)

    Panika ješte není, jen ty řeči kolem, se mě někdy příliš dotýkají.

    vP

    OdpovědětVymazat