úterý 13. srpna 2013

Starý pes a husa

Jak jsem psala, rozletěla jsem se i já pryč z města. Ale celá story začíná o pár dní dříve, o pár dětí více...

Ve čtvrtek, před sobotou kdy se kácel smrk, vyjel můj syn s mojí sestřenicí na výlet do Dinoparku Vyškov. Údajně je poslušný a hodný, až na to, že ceduli s nápisem "Nevstupujte do výběhu pávů" přehlédl, respektive nemohl vidět, protože neumí číst a než se milá sestřenice S. rozkývala, chlapec vnikl mezi pávy, dvakrát máchl rukou a byl zpět s dvěma pavími pery v ruce. Údajně všichni kolem pobouřeně peckovali, ale viditelně záviděli ta paví pera. Sestřenice S. má dodnes hluboký zážitek. A paví pero na terase.

V pátek nato měl můj bratr domluvenou pánskou jízdu v Huse (i muži oceňují výhody tohoto podniku!) zatímco jeho a mnoho jiných dětí mělo býti hlídáno vzdálenou vzdálenou vzdálenou sestřenicí Petrou H. u nás v domě. Nejmenší dítě si otec uložil a aby nebylo rušeno, všechny, opakuji VŠECHNY děti se přesunuly k nám. Moje neteř Julinka při vstupu do našeho bytu prohlásila zvučným hlasem: "Teda teto, takovej bordel jsem v životě neviděla!" Neviděla toho mnoho, o pár hodin později to bylo mnohem horší. A zatímco vzdálená vzdálená vzdálená seděla u nás v kuchyni a já s ní rozprávěla o životě, 5 dětí více či méně cizích plus moje dvě dál prohlubovaly bordel větší než největší. Až už nebylo kam stoupnout, až už nebylo kolem dokola nic než kostky lega a až když nebylo žádné víno k vypití, děti se odebraly na lože o patro níž, vzdálená vzdálená vzdálená rovněž avšak o patro výš a já se jala uklízet. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem dala byt alespoň rámcově do kupy. Tolik k bordelu, jaký svět neviděl. Tolik k pánské jízdě s hlídáním, která způsobila, že náš dům v LG byl propojen schodištěm mezi všemi patry a celý ten propojený dům žil. To se myslím ještě nikdy nestalo. G. nebyla doma. Mimochodem, uklízet minikostičky lega s lahví a půl vína v sobě není žádnej med.
V sobotu smrk, v neděli náznak křídel rozprostřených.

Můj muž má velkou rodinu a ta rodina má "rodný dům" a v tom domě bydlí dědeček, který má v kuchyni stoleček a na stolečku odpolední čaj a sladkou buchtu. Do domečku jsme dorazili v neděli odpoledne, předtím než se všichni, co tam byli na víkend, rozjeli do svých domovů. A bych neměla dětí málo, protože dvě jsou pro amatéry, vzala jsem s sebou na prázdniny i dceru sestřenice S. Děvče je vychované a milé, devítileté. V Necha jsem osaměla s dětmi a dědečkem a nadšeně očekávala příjezd švagra s chotí a synem. Skupina byla v pondělí rozmnožena dalším klukem tříletým s výškou, váhou i úderem pětiletého pořízka a jeho matkou, sem tam strejda Jirka, sem tam teta Zuzana. Bylo nás hodně, dětí nějak moc. Řeknu vám, že v uplynulém týdnu se mocně zatřásly základy mé touhy po třech dětech. Asi už je nechci. I ty moje dvě mi už v úterý lezly na nervy. S podivem zůstává intenzívní pocit, že s přibývající odpolední hodinou se děti jakoby geometrickou řadou množí a zmnožují. Kolem sedmé jich byly stovky. Stovky dětí na hlídání, zabavení, nakrmení, napojení, umytí a uložení. A pak jsem si šla lehnout na postel pro dva, kde už dva leželi, obklopena chrápajícími dětskými tvářemi vpravo a ze sna mluvící Lidunou vlevo. Takže když se vrátím k tomu, že jsem chtěla něco přečíst a něco uplést a vrátit se z "dovolené" s pocitem, že jsem udělala něco pro sebe, no tak ehm ehm, kdo to udělal? Osel to nebyl.

Nicméně! Peťo, místní unimarket i místní krámeček s potravinami, kam chodíme ráno pro rohlíky, jsou zásobeny pejprbeky značky "Hárlekýn". Ano! Zakoupila jsem dva, hned ti je předám k přečtení, protože jinak než, že to bylo žrádlo, se to říct nedá. Moje duše zaplesala, však to znáš už z edice Blesk pro ženy :)
Novela (trochu nóbl pojmenování na tak mrzkou literaturu) Svůdná asistentka mě přímo nadchla. Seděla jsem na stejném místě, jako když jsem tehdá prvně otevřela 50 odstínů a byla příliš nadšená, abych pochopila ubohost žánru. Seděla jsem tam, na nepohodlné lavici a hltala řádky. Narozdíl od E L James umí autorka použít i slovo jako třeba degustace, sex popisuje mile, smyslně a motivačně a sloh má prvotřídní. Pochopitelně, že to není Mánes ani Jirásek, ale taky si to na nic nehraje a táááák krásně si u toho člověk orazí. Mlask! Těš se, zvedne ti to náladu :)



Navíc musím konstatovat, že status švagrová je nějaká nemoc nebo co.  Naše B. je kantorka. A s ohledem na její pedagogické vzdělání jsem se jí svěřila se svou obavou o klackovatějícího (řekne se to tak?) syna. Zpět se mi dostalo jen sdělení, že můj syn je spratek a že je to moje vina, neboť jsem nedůsledná a moje výchova nevhodná. Kdysi už jsem od jiné švagrové vyslechla, že můj syn roste pro šibenici, protože nemá od tří let kroužky a běhá každé odpoledne po zahradě. A v obou případech jsem byla tak impotentní a blbá, že sedím a mlčím, hledím jak husa a nebráním ani sebe ani jeho. A obě prohlášení mi utkvěla v hlavě a už jsou tam nafurt a v pravidelných intervalech se mi vrací a zní v mé duté hlavě ozvěnou. No, zkrátka uvědomila jsem si několik věcí. 

Předně, že jsem hloupá husa, která se není schopná bránit a která nikdy, ale nikdy nenachází vhodnou odpověď. Že než bych se pustila do hádky, raději stáhnu ocas a schovám se, protože se bojím a s tupým úsměvem se nechám umlátit bačkorama. Navíc mi došlo, že hláška našeho otce: "Nejsi hezká, ale aspoň nemáš v hlavě nasráno" je mi dnes už k k ničemu, protože kolem sebe programově sdružuji osoby chytřejší a vtipnější než jsem já sama, takže mi je moje vlastnost ´nemám v hlavě nasráno´ na nic. A nakonec, že výchova typu ´ženská má být zařazená´ (a nejlíp otočená zády ke všem, protože tak zrovna já údajně vypadám nejlíp)  se na mě tolik podepsala, že dneska nejsem schopná reagovat ani na důslednou pedagožku, natožpak abych oponovala rodině nebo jiným známým a přátelům. A to ze mě dělá husu. A co hůř, skutečně se jako husa cítím. Zároveň ale cítím tu skutečnost, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Jiná už taky nebudu. Jeden by si myslel, že ve třiceti už máte sebevědomí jak blázen a že jste s křivdami z minulosti tak nějak vyrovnaní. V uplynulém týdnu jsem se si pod tíhou nejen výše popsaných událostí uvědomila, že od té pipenky z gymlu, které se Petra bála, se vůbec neliším. Možná, že ta póza, byť všichni vědí, že je to póza, jsem drsná nejdrsnější, vodprejskni! byla lepší a účelnější než ta moje nynější otevřenost.

Sumasumárum: Neupletla jsem nic a přečetla dva pejprbeky. A záda mám tak na kašu, že už si je dohromady nedám ani náhodou. Dobré ale je, že ve mně narůstá touha obout boty a vyrazit na trať. A o tom, že mám chuť na pivo s mými drahými chytřejšími, vtipnějšími a světovějšími přítelkyněmi, ani nemusím mluvit. Těším se na vás, dámy! A přeju hezký den :)

-vM-

2 komentáře:

  1. matko, dyť to tak ale vůůůůůůůůůůůbec není!!! Máš rozostřené vnímání světa. Donesu Ti minimálně 20 podpisů žen,které by chtěly být jako Ty!!! Podpisové archy budou před orlojem.
    71

    OdpovědětVymazat
  2. Chci se podepsat! ZH

    OdpovědětVymazat