pátek 28. června 2013

FriDay Song a tak

Já mám ale ráda žehlení. Jedna z mála domácích prací, co mě vždy bavila. Právě proto, že se u ní dalo dívat na filmy. Ano, přesně odtud znám všechny filmy pro pamětníky. Ovšem dnes jsem zde "od songu". Matka, co běhá s větrem o závod, má rodinné povinnosti. 

Jen tak na okraj. Dočetla jsem nového Nesboa. Hole je zpět, po Netopýrovi, kterého jsem do sebe doslova nasoukala, se to ve Švábech hemží nápady, akcí, zápletkou (ano, vím, že se hemží spíše ti brouci:-). A začala jsem číst 1913. Léto jednoho století. Až mnohem později mi došlo, že je to vlastně navíc stoleté výročí. A je to skvělé, byť jsem zatím v únoru. Cituji z přebalu a dodávám, takovým způsobem psaná, o tolika událostech ta kniha je:

"Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty."



Byla jsem v Brně, výstava se snad rýsuje. Byla jsem naposledy ve škole, zase až od září. Mě tak překvapilo, že opravdu téměř celé dva měsíce tam nemám chodit. A bude mi chodit plat. 

Obědvám a piju. Den za dnem prosím. Urážka se psem si udělal ostudu, když mě potkal s malířem v baru. Ještě větší pak, když se jal nenápadně zjišťovat, kdo že to byl. Ovšem netuším proč, když je to už za náma. Byla jsem na pracovní oběd s Kovbojem, který se mi díval do výstřihu. Den na to si jeho přítelkyně stěžovala kamarádkám, že mají krizi. Pět dní na to jsem ji viděla na živo. Na první pohled nejsou její přednosti vidět. Jsem zaujatá.
Byla jsem na oběd s tím mladíkem s retro bytem včera, modrošedá kuchyně je nádherná. Pozval mě za tu práci do vily Tugendhat a pak mudroval, proč je na mě tak hodný. 
Kamarád s manželkou a domem ode mě se podivil, proč si komplikuju život a neřeknu o potěchu rovnou mu. Naše přátelství už přece  přežilo jiné otřesy.

Tak je to! A buďte rádi, že sem pravidelně nepřispívají jiné svobodné kamarádky. Naše Milánská trojka má opravdu veselý týden! A proto se v sobotu potkáme.

 PS: 
Dostala jsem jen a jen svého Kovboje. Na obrázku. Děkuji malířce! A asi patnáctiletému studentu prvního ročníku. 
Každá z nás by nějakého měla mít. Doprdele!

1 komentář:

  1. Cosíí cosíí... stále v roztříštění... co my všecko vydržíme....uuuááááááá!!! eR!

    OdpovědětVymazat