pátek 31. května 2013

Tréninkový plán_týden třetí

Pondělí, úterý, středa, čtvrtek

Býti blondýnou mě opravňuje dělat věci blbě opakovaně. I když se jedná o vběhnutí do močálů, které se po vydatných deštích rozkládají na dohled od Poděbrad. Tentokrát jsem to vylepšila. Vzala jsem si s sebou malého Vítka na kole. Dynamická součást tréninku. Velmi dynamická. Močál byl jen rozjezdem pro věci příští. Dvakrát jsem mu spravovala řetěz ještě než jsme se k Poděbradům dostali. Pak jsme vjeli do močálu. Což v praxi obnáší nejen plné boty bahna. Zase. Ale i kolo až po řídítka v bahně. A adekvátně tomu i dítě. Takže dvoje boty plné bahna, dítě oházené až na hlavě, kolo ztratilo svou původní barvu. Frajeři na kole blatníky nemůžou mít, mami, víš jak blbě bych vypadal? Tak jo. Ale to kolo, to se musí nějak umít. S vynaložením značného úsilí jsem mu zabránila, aby ho do vodní plochy zn. Poděbrady poslal celé. Jestli to uděláš, tak tě seřežu a ještě tě tu nechám. Maminko, to ne, to bych nechtěl. Řepčínská cyklostezka. Rovinka. Nikde nikdo. Třímetrová asfaltka. A škarpa podél. S proměnlivou hloubkou. Mrk. Jede přede mnou. Mrk. Leží ve škarpě. A řve. Ječí. Že si vyrazil oko. Jala jsem se lovit dítě, které jezdí na kole s rukou v kapse. Maminko, podívej, co jsem se naučil. Takhle to dělají ti největší frajeři. Jala jsem se lovil kolo. Dokonce zastavil nějaký pán, jestli nemá zavolat sanitku. Dítě od blata s ubuleným obličejem vypadalo vážně zničeně. Neva. Nasedá a jedeme dál. Ruku z kapsy vytáhl. Maminko, já tratím zrak! Tak já se budu raději držet oběma rukama. Tak jo. Zbytek trasy zdál se, že proběhne v klidu. Byla mu zima. Chtělo se mu čůrat. Chtěl pití a teplou postel. Jak zničit dítě. Deset kiláků a je na ohrabky (nepíše se to dohromady?). Vjížídme do naší ulice. Dítě si zoufá. Ať už jsme doma. Žvuk: škrtnutí pneumatiky o patník. A řev. Strašnej řev. Slzy na už několikrát rozmazaném obličeji. Sláva. Ujel jsem deset a půl kilometru. Maminko, to tvoje běhání mě zničí. Místo protahování dítě do sprchy, čaj, paula, banán. Pyžamo, pohádka, spánek. Vteřinu po spočnutí na polštáři je po něm. Juch. Uf. 
V půl desáté dávali Pohlreicha. Mám dovoleno koupit si jeho kuchařku. K tomu salát se slaninou. A pivo. Mimořádně pěkný kulinářsky kulinářský zážitek. Zhasnout a spát. Z pokojíčku se ozývá nějaké mrmlání. Zvuk čůrajícího kluka. Na záchodě není. Snad nenačůral Liduně do postýlky? Ne, načůral do skříně. No tak aspoň že tak.




Další dlouhá trasa naplánována navzdory plánu na neděli. Zuzana poběží se mnou. Dobré na tom, je, že tu bude maximálně bolet bříško. Anebo nohy. Ale do škarpy mi snad nespadne.
Přeju hezký víkend. Peťa odlétá do teplých krajin. Závidím. Já odlétám na sobotu na Bouzov dělat majitelovu dceru. Už teď mám křeč v obličeji. A budu muset do tělocvičny. A jako friday song mě napadlo tohle:



Ciao!
-m-

1 komentář:

  1. To jsem netušil, že to běhání je takový adrenalin. Nebo sranda? Já vím, jak pro koho...........

    OdpovědětVymazat