středa 8. května 2013

Mother on board. Again.

Chlamidie nechlamidie, lékařem prohlášena za zdravou, jsem se včera vrátila na trať. To vám řeknu, každé tři týdny, když se do toho pouštím znovu, je to jako na začátku. Po včerejšku prohlašuju, že v lednu jsem na tom byla fyzicky líp. Počasí se zase změnilo. Je vedro jako prase! Myslela jsem, že je po mně. Valilo ze mě, jak kdybych byla pod sprchou, po doběhu ve stylu vrchní retard, dosáhl můj obličej odstínu RAL 3012. Skutečně. 




Běžela jsem svůj "začátečnický ohruh" o délce 5,5km. V rekordně nejhorším čase 35 min. Tepová frekvence neklesla pod 170. Jak by mohla, když v klidu, po obutí tenisek mám 100. A to podle těch chytrejch řečí bych měla mít 120, abych spalovala. Nikdy nic nespálím. Včera jsem kyselinu mléčnou cítila i v očích. Je to hrůza. Špatně oblečená: triko s dlouhým rukávem a mikina fakt není do tohoto počasí, byla jsem  po deseti minutách přehřátá, brejle na bradě, jak svištěly po napoceným nose dolů. Potřebuju gumku na brejle! To jsou furt nějaký výdaje...
Abych se na ten maraton připravila aniž bych přišla při závodě o život, měla bych běhat od teďka teď už každý den. Zanesla jsem tuto skutečnost do harmonogramu. Vyznačila odstínem červeno hnědé RAL 3012. A tajně si snad přeju, abych zase onemocněla, protože to běhání bude bolet. Nemám boleníčko ráda. Ruku v ruce s tímto jde fakt, že bych měla přestat žrát. Měla bych přestat pít pivo na litry. Bachratím, navzdory všemu stresu, navzdory vší požité zeleni v půlkilových baleních. Zřejmě to nestačí. Očividně, Petřino oblíbené slovo, to nestačí. Vyvařuju nejen rodině, vyvařuju hlavně sobě. Oni jsou všichni šlang a já mám metrák. Milá Stello, tvoje trencle si na sebe nebudu moct oblíct ani za deset let, a to už bych stejně byla tak stará, že bych ze svých šesti vlasů pěti řadama měla nosit drdol a začít se konečně chovat adekvátně svému věku.
Slečno eR, kdyžs´ uvalila takovej ranec v obchodě se sportovníma potřebama, musel tvůj výkon radikálně vzrůst! Ale nepiš mi, že už běháš 16km nebo snad víc! Kéž bych mohla taky něco uvalit, abych se motivovala. Moje skvělá běžecká bunda stále leží ve skříni nepoužitá. Teď by se hodila, na to poprchávání, ale můj styl, rychlost a celkový umělecký dojem rozhodně neodpovídá vší té kráse značky Nike.
Děcka, nemělo by běhání přinášet radost? Upadám do depréze. Nicméně v uších mi zní povzbuzení matky z opačného břehu, že poběžím za všechny matky ve městě. Matko Terezo, za všechny ne, ale za nás dvě určitě :)

No, co bude dnes k obědu?


matka




5 komentářů:

  1. Zuzi, já jsem TAK ráda, že nemám takové nápady, jako běhání na čas! OČIVIDNĚ by mě to už dávno zabilo! vatáhni nátělník a bundičku, tu krásnou bundičku, a RUN LOLA RUN!nejen za matky!vP

    OdpovědětVymazat
  2. Lola běží o život! A proto dnes poběží do Blůzu na jednoho až x Hoegaardeny!! Protože to jsou cíle, které si máme dávat, aby nám běhání dělalo radost :)))) Fandím ti, Zuzi, moc, já už bych byla mrtvá bundička nebundička...Z ze s.

    OdpovědětVymazat
  3. A vy dvě tady jste moje! Je milé vás číst, je milé vás za pár hodin vidět, však počkyte už sestavuju jídelníček :D Z. ze Z.

    OdpovědětVymazat
  4. Matko, nešil!! RAL 3020 by byla horší. Když koukneš na oblíbeného Kosmase, tak na Tebe hned kukne "KOSMAS DOPORUČUJE" : Born to run neboli Zrozen k běhu! Takže vidíš, že běh je všudypřítomný a všeobjímající. Ale uznávám, že k radosti z běhu se musíš proběhat. Neblázni s běháním každý den, stačí 2+1, tedy 2 dny běh + 1 den volno. Častěji to nemá smysl, bo pak se budeš zbytečně stresátorovat tím, žes jednou nebyla.........Vydržať! A s úsměven na rtu! 71

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat