neděle 26. května 2013

Chápeš tu absurdnost situace?

Včerejší den jsem zasvětila výrobě přání, které nikdo neocenil. Vypiplala kártridže, spotřebovala tunu papíru, ztratila množství času, přivedla obě děti k hysterii, nestihla běhat. Ani tu půlhodinu. Na party jsem přišla s hodinovým zpožděním, nikdo nepochopil proč. Nikoho jsem tam neznala. Nikdo neznal mě. A závěrem večera a dnes nad ránem jsem si uvědomila několik věcí. 



  • Ti přátelé, které mám mi stačí. Nepotřebuju další. 
  • Když se po vás někdo bude chtít povozit, povozí se, necháte-li ho. Neumím se bránit. Jsem dospělá a přesto to neumím. Petra to neumí taky. A tak jak se našel někdo, kdo vzpomněl tři jejich chlapy a že jsem to já, kdo je všechny "zná", našel se i někdo, kdo Petře připomněl, že má jen jeden hrnec a jedno vypůjčené struhadlo. Nikdo už neřekl, že mně bylo v době, o které se mluvilo, asi tak patnáct. Nikdo neřekl, že Petra pořádá výstavu. Nikdo neřekl, že první sex jsem měla v osmnácti, takže informace vyzněly úplně jinak, než se skutečně staly. A já jsem se nebránila, nechala jsem dvanáct bab sedět s otevřenou pusou. Tak to je ONA? No, jsem ledasco a ledaskdo, ale exponát jsem snad ještě nikdy nebyla. Petra mě nevystavuje.
  • Aperol je pití, které je vhodné na večírek s omezenou dobou trvání. Pít ho víc jak čtyři hodiny jde jen velmi těžko. Tlamolep. 
  • Sushi je jído, kterého se dá sníst jen omezené množství. Dnes ráno se mi prohání břichem a razí si cestu ven. Ale bylo skvělé! A velice estetické. Ani sushi Petra nevystavuje.
  • Když je někdo kráva, tak je prostě kráva. O to důležitěji se bude chovat.
  • Nikdy nechci kabelku Guess.
  • Nikdy nechci umělé nehty.
  • Korále vzhledu umělých perel nejsou vhodné pro ženy našeho věku, stejně jako rozpitá rtěnka.
  • Postupem času jsem nabyla dojmu, že být architektkou je hezké a tak nějak ušlechtilejší než být třeba úřednicí, zdravotnicí nebo slepicí. Že když už, tak je hezké zobat zrní z pěkného koryta v odpovídajících barvách. Zrní bylo včera málo. A bylo úplně jedno, že už se mi v životě i něco povedlo, že už jsem dokázala víc, než se o velké přestávce rozejít s jedním a o další se chytit za ruku s druhým. Trvalo mi čtyřicet minut, než jsem vydýchala cosi, co vůbec nemuselo být řečeno. Přesto někdo chtěl, aby se to vědělo.
  • Ti přátelé, které mám mi stačí. A skutečně nepotřebuju další. 

Přeju hezkou neděli. A jdu na trať.
-m-

2 komentáře:

  1. Vyprdni se na " bulvaristy". Ono je jednodušší řešit druhé, než je samotné. A když nemají koho, tak si ráno koupí Blesk a je témat na půl dne... Několikrát jsem si na podobné akci položil otázku: Co tady vlastně dělám? Svůj draze ušetřený čas pak pro.... s někým, kdo si to nezaslouží! Na trati je pak líp! Go for it!

    OdpovědětVymazat
  2. Zuzi, ne-E!!! To muselo být ještě trapnější, než jsem si představovala. Mělas napsat přes Whatsupp .../---/... a já bych tam byla v cukuletu a všechny ty rozmázlé rtěnky, umělé nehty a GUESS kabelky poliskala za vás. Ach jo, jak já nerada nány tohoto typu. Za co, panebože, za co? Asi začnu taky běhat.. :D Jo a to struhadlo, to jsem jí dala! :D
    PS: vem někdy malou velkou Lidu, Petru za ruku a dondi, fakt. Dondi! :)

    matka Tereza

    OdpovědětVymazat