čtvrtek 4. dubna 2013

Tvořeníčko

Kdyby tohle psala E L James a překládala Zdenka Lišková, staly by se terčem posměchu a kritiky a jistě by byly označeny za Barona Prášila, protože pravděpodobnost, že se tyto věci dějí skutečným lidem je vskutku mizivá. Ne tak mně. Samozřejmě, nejsem žádná Stázka Ocelová. 
Co myslíte, že je u nás nového? Jak dlouho byl hoch ve školce? Deset dní. Celých deset dní. To jako, že budu platit deset obědů, které nesnědl. Zánět středního ucha. Pro velký úspěch na druhém uchu. A jak to nesu? Ptáte se, jestli mi ještě cuká oko? Cuká. Už zase. A vařím slepici. Co jiného taky v této situaci, takhle při čtvrtku.





Přitom včerejší večer jsem strávila jako plnohodnotný člověk, ve společnosti pravítka a tužky, tvoříc cosi vyššího než jsou práce domácí, výměna podělaných plen a čochtání lahodných puree. A bylo mi skvěle, vážně skvěle. 
No co, jednání jsme přesunuli na neurčito, výkresy jsem srolovala a uložila na skříň, a opět, okamžitě potrestána vyšší mocí za svou pýchu, že bych byla chvíli nejen matka, se vracím zpět, tam kam patřím a navíc, pochopitelně, se u toho tvářím radostně, protože po dětech jsem přece vždycky prahla. Je neskutečné, jak jsou boží mlýny rychlé.


...

m a t k a


Žádné komentáře:

Okomentovat