sobota 30. března 2013

...březen, ještě tam budem!

Zase začalo sněžit, což ostatně všichni víte, ovšem zpátky do ledna se v duchu přesunul málokdo. Leden byl sice rychlý, ale hnusný a prožívat zase únor a březen, to je snad vážně na mašli. Zakoupené jarní bundičky se krčí ve skříni a přísámbůh, jestli se něco urychleně nestane, půjdu je vrátit. Cedulky jsem prozřetelně ponechala. 

Matka architektka to odnesla zdravím. V horečkách píše sms, v horečkách si chodí pro architektonické ocenění. A protože je v horečkách, nebere si podpatky a já jí to nemůžu ani zazlívat. Abstinenční příznaky po vykládání s ní jsem vyléčila návštěvou v rizikovém prostředí. Uvařila mi kafe a k obědu naservírovala vejce v hrnečku. Pořád nevím, jak se tomu pokrmu říká. A tak jí tu omlouvám, časovač byl opět rozběhnut, protože má návštěva ji očividně uvrhla zpět do peřin. Všechno bude. Její vtip i běhání.



zdroj

 
Jsem nechutně stresovaná, jeden byt se dokončuje, deadline posunutá již několikrát. Majitelka notně nervózní. A já se jí nedivím ani trochu. Majitelka se stala mou kamarádkou. Nepoučitelná jsem. Zodpovědnost, kterou k ní pociťuji, je větší o to, že realizaci provádí stavitel, kterého jsem doporučila. A jeho organizace času je otřesná. A já to asi nezachráním. A tak ještě snad týden nebo se zhroutím. 

Minulý víkend přijela umělkyně. Navštívily jsme výstavu, kterou jsem již třikrát předtím viděla se studenty. Šly jsme na kafe i oběd a pak jsme obíhaly a fotily a natáčely pavilon v parku. Během rekonstrukce byl odhalen na kostru. Příhradová konstrukce střechy evokuje snad stromy či co a ty lávky, kterými vystoupáte až do prvního patra pavilonu a současně do korun stromů jsou prostě úžasné. Zásadně chodím v parku "vrchem". No a po této chvilce "poezie" jsme navštívily naše spolužáky z architektury. Pár, on pracuje na magistrátu, ona je doma toho času s dvěma dětmi. Velmi rozpačitý úvod. Zvonkem jsme vzbudily obě děti. Pak jsme mezi dveřmi pozorovaly cvrkot, který v bytě nastal. Pak jsme seděly v kuchyni a proběhla základní výměna informací. "Máš přítele?" "Ne." "A ty?" "Ne." Sakra. "Ale máš tu tak pěkně uklizeno, jak to můžeš s dvěma dětmi zvládat?" Umělkyně to zachránila. Ledy povolily. Rozdílný život o to víc vynikne, když máte stejné povolání. Nevím, kdo z nás všech byl nejvíc zmaten. Pavilon je ani jednoho už nezajímá. 

Pavilon A_Olomouc


Včera jsem dorazila na sešlost přátel více než letitých. U drahé kamarádky matky, té s malou parádnicí, se konala. Bylo to moc příjemné. Náš blog čtou asi tak tři chlapi, ty všechny známe. Já poslala kdysi odkaz kamarádovi, který žije v Německu. A právě k příležitosti jeho návštěvy jsme se sešli. Je dost vtipné, že ač tu není, asi ví o mně z celé sešlosti nejvíc. Musí to být pro něj strašně zvláštní, když prožívá to, co já na návštěvě minulý víkend, každou návštěvu v Česku. Probrali jsme vše ještě v noci v baru. Tedy, zpětně mám pocit, že jsem množstvím slov dost převažovala. Bar byl retro, Marilyn i Elvis. Cesta po západním pobřeží USA se zdála být jednu chvíli dost blízko. Všechno bude.


zdroj

Blondýnka je na cestě z Prahy, tanečnice skočí do auta v Brně později. Divoké matky budou též ve městě tento večer. Doufám, že se potkáme. Doufám v příjemný večer. 

Veselé Velikonoce!

Jo a nenabarvila jsem ani jedno vejce! Moje vejce je tady! A barevné je dost, myslím!


2 komentáře:

  1. Barevné je ažaž!! :* Z. ze s.

    OdpovědětVymazat
  2. Drahá vejce, bavíte mě. Vidno, že tady je svět ještě v pořádku...........71

    OdpovědětVymazat