středa 13. března 2013

Kniha, pes a kolo

Poslední dobou jsem pravidelným návštěvníkem mnoha běžeckých internetových fór. Všechna spadají do kategorie běžísenámkrásněhezkyčeskytečkacézet. Takže vlastně něco jako pro někoho, kdo je už dlouho ženat či vdán, vévévéstrčímsidoprdelevšeckocochceštečkakom. 




No. A na těch fórech se s oblibou praví, že je potřeba dynamická složka tréninku, klidová složka, výklus, výcval, rozběh, náběh, doběh, protažení, natažení, a tak dále. To vše v souladu s pravidelnou stravou v odpovídajícím složení bílkovin, sacharidů a tuků, s vhodným pitným režimem a pravidelnou stolicí. Je to složité. Už třeba proto, že nikdy nenapíšou maso, ale vždycky bílkovina. Proč ne maso, že bych to pochopila i já? Takže ve zkratce, nejím téměř nic jiného než polníček, kila a kila polníčku, když se chci hodně rozšoupnout, dám si k tomu maso, doplňuju to zeleným čajem a vodou z kohoutku, protože kohoutková je nejlepší, běhám jako blázen...a nehubnu. A začínám z toho být fakt špatná. Jedna z mých sestřenic tvrdí, že je jakási operace, kdy vám seberou tuk odkudkoli a narvou ho do prsou. Což je prý naprosto nezávadná a bezriziková akce, neboť špeky použité jsou vaše vlastní a tudíž patřičně sžité s prostředím. Kolik to stojí neřekla.
Dynamickou složku tréninku mi nahradil pondělní výběh s juniorem. Ti, co ho už někdy viděli vědí, že to muselo být vskutku dynamické. Taky že jo. On na kole, já běžmo. Dynamicky. Mnohem, mnohem rychleji než jindy. Okruh kolem kasáren do Černovíra, minimum silnic a možností úrazu. Byla ale tma. Neměli jsme světla. Chodníky jsouvymleté. A on mi vytrvale dynamicky ujížděl. Takže jsem si kapku orazila po víkendové smršti. 5,5km svižně, 35 min. Dynamické rozběhy a brzdění, sbírání syna a kola, pokřikování po děcku i kolemjdoucích. Psychicky náročná trasa, to jako nácvik na závod. Koleno mě bolí tak nějak konstantně, trochu jsem si zvrtla kotník. Běžím dál.
V úterý, to jako včera, jsem se rozhodla z domu utéct. Přestože se vlastně všechno vrátilo do normálu, přestože je dítě ve školce a druhé tak nějak zdravé, přestože je manželství takhle při březnu poklidné a více méně harmonické, ve vzduchu je cítit nepatrné dusno a těsno částic pouhým okem neviditelných. A tak utíkám. Běžím. Daleko. Pozdě večer, takžte se bojím. Kdy už bude jako jaro a dlouho světlo? Úhrnem 8 km za 55min, velký černovírskolazeckodobrovský okruh.
Včerejší výběh mi přinesl několik nových zkušeností. Jednak jsem pojala myšlenku, prudce inteligentní tak jako vždy, že se mi z toho poskakování uvolňujou vnitřní orgány a všecky mi vyhřeznou spodkem dolů a v břichu mi nezbude nic a v  hlavě taky nic a budu prázdná jako kuře bez drobů, avšak stále poběžím dál. Za druhé mě málem pokousal pes, cítila jsem jeho dech na svém lejtku a dost jsem se teda lekla. Ale baba se tvářila tak nezúčastněně, že jsem si říkala, že raději zůstanu tlustá, jestli tím dosáhnu takové rovnováhy jako ona? Bachratá byla spolu s tím čoklem tak, že jsme se dohromady málem na chodník nevešli a ona ani muk. Takže je to asi cajk, když čokl kolemproběhnuvšímu urafne kus svalnatého lýtka. Nebo co???
A za třetí, buďto jsem skutečně raketa stará jak se cítím a s oblibou prohlašuju aniž bych tomu skutečně věřila, anebo jsem překročila hranici naběhaných kilometrů v daném časovém úseku, protože už mě nebolí jenom jedno koleno a zvrtlej kotník, ale i druhý koleno a druhej kotník. V noci jsem se vzbudila, abych požila pár aulinů a namazala si to nějakým tím gelem, co vás údajně vrátí do hry. Účinek veškerý žádný a ani víra má mě nehojí. 
A tak jsem odkázána ke středě u jehlic nebo stroje?, to se ještě uvidí. A dělat jinýho nebudu prostě nic. Ještě bych mohla večír skočit na pívo, kdyby někdo šel? Bude to krásná středa. Venku kosa (jak já sem včera vzpomínala na svou nevkusnou leč teplou čepici červené barvy!) a já si odškrtávám v tréninkovém plánu položku volno.



To o té knize se mi sem už tématicky nehodí, takže příště. Peťa stejně nemá čas nic vypisovat, ta se momentálně honí za vyššími a ušlechtilejšími cíly. A navíc u toho pěkně hubne, mrcha!


matka chromá

. . . 



6 komentářů:

  1. Zuzi jsi skvělá, nelze než upřímně obdivovat tvou vůli! S velkým největším Vééé že! :-) Uvidíme se na startu ;-) a na občerstvovací stanici na Krapkové. a pak třeba v hospodě! ;-) eR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to není možný, tady někdo umí psát??? Skvělé. Díky za podporu. Taky běžíš? Mohly bychom sladit autfit :)
      Z.

      Vymazat
  2. Zuzi, vymýšlení aufitu bude ještě příjemné, to ostatní si zatím nedokážu dost dobře představit! :-) ještě asi zjistím kdo tam bude za doktory, at víme zda si budem moct dovolit kolabovat ;-) R.

    OdpovědětVymazat
  3. což?! ;-)
    http://www.stellamccartney.com/experience/en/the-collection/adidas-ss13/

    OdpovědětVymazat
  4. Matko, s bolestma si nedělej hlavu, ony totiž přebolí. Je to daň každýho nováčka. Postě co bolí, to sílí.... a když to přestane, tak zase začne něco jinýho. Nevěř fórům (jako diskuzím), že někdo běhá bezbolestně a s úsměvem na tváři. Drtivá většina hobíků (kterak se vznešeně zoveme) se musí , po 1014 důvodech proč dnes nejít běhat, vykopat z postele, překonat dalších kremidlion důvodů během oblékání a přetrpět prvních 5km. Pak tělo pochopí, že to myslíš s tréninkem FAKT vážně a začne spolupracovat. Vydžať. P.S. Většina lidí co znám má na nočním stolku sbírků různých mazadel a do práce přebíjejí kafrový odér nějakým hodně kořeněným Auvajs de Cologne.........71

    OdpovědětVymazat