pondělí 11. března 2013

Desatery boty

tyhle nohy, náš cíl! 

 

část první

V pátek jsem šla se "Zuzanou" do Bati, abych si koupila první letošní boty. Já si nekoupila nic, ona jedny velice efektní na výýýýsokém podpadku. Prý se na podpadcích naučím chodit rychle, že se prý musí prostě vydržet. Je tu ještě někdo, kdo podpoří tuto "lživou" teorii? Svoje třicátiny jsem chtěla strávit na šteklích s úžo zadkem po odběhnutém půlmaratonu. To tak nějak nevyšlo, že by o pár let později?
Daly jsme si kafe tady, já jsem zaplesala nad interiérem, obsluhou a limetovou limonádou, pohovořily jsme krátce leč důrazně o Ugandě, Kunčičkách a fyzické kondici a šla jsem domů.
Ale, abych nezapomněla, v adidasu/nikeu na náměstí jsem zahlédla bundu, bez které se ukázalo býti nemožné strávit zbytek života. 


Sobotní ráno patří matce s kočárem! Vyrazily jsme s Lidu na trasu a měly vážně štěstí. Netrpělivá a funkčního prádla neznalá slečna ve výše uvedené prodejně mě odkázala na kolegu, který už někdy v životě sportoval. A to se ukázalo jako plus. V prodejně sportovních potřeb. Byl milý, ochotný, s hrozným střihem vlasů, usměvavý a na poznámku: mám s sebou dost peněz a ráda je tu utratím, když mi pomůžete, zareagoval tak jak měl. Jinými slovy, už nebudu dále běhat v bavlně! Už mám funkční tríčo číčo ladící k mptrojce, tu bundu, která se mi stala osudnou, nové boty ladící nejen s bundou a ponožky. Děcka, věděly jste, že jsou ponožky, co jsou popsány levá pravá, mají vytvarovanou šlapku a prsty a pod každou částí nohy jsou jinak tlusté a navíc teda se v nich noha fakt nepotí? Nějaká technologie z NASA nebo co, vyrobená v Číně, bratru za tři sta, tak to v akci za dvě nekup.
Uvalila jsem v tom obchodě všecko, co jsem měla našpórováno "na prsa". A se zářivým úsměvem jsem prodejnu opustila. Fakt mě nadchlo, že ten borec už někdy běhal/běžkoval/jel na kole a věděl, co ty trika mají dělat a jak velká na těle mají být aby fungovala, co za boty potřebuju a v čem je rozdíl u adidasu a  nikeu a co koupit a co nekoupit. Můj muž jistě nebude souhlasit, neboť jsem celou věc nepodrobila důkladnému studiu, ale udělala jsem si opravdovou radost za 40 minut s rozjuchanou Lidunou v kočáře a nebudu již dále trapným běžcem v červené čepici!

část druhá

Utratila jsem všechno, co jsem měla a mohla. Nezbývalo než vyrazit na trasu a testovat. Ha a vypadám fakt elegantně do okamžiku, než se zahlédnu v nějaké výloze. Vybavení nevybavení, furt vypadám tak trochu jako retardovaná. Nevadí, je sobota, můžu tvrdit, že mě pustili na víkend. Tak běžím. A běžím hodinu. Bez myšlénky na kilometráž. Uběhla. Boty jsou skvělé. Můj obličej teď ladí s botami, jejichž barva je vskutku pekelná.

Doma jsme podlehla zvědavosti a poklikala trasu. Ha há!  Osm a půl kilometru! Jsem na sebe pyšná a velebím pozitiva svého nákupu. Nějak si to ospravedlnit musím. A zítra, zítra se do toho obuju ještě víc. 8 a půl pořád ještě není půlka z jednadvaceti.

část třetí

Včerejší výkon mě vážně povzbudil. Navíc, nebolí mě nic kromě kolen. Proč mě furt tak bolí kolena??? Doktor? Je tu někde doktor?
Je ráno, osm hodin, nikde ani noha, jenom já a moje fosforový boty, vytýčená trasa rovna cestě do pekla. Trápim se, nohy za sebou vleču. Prvních dvacet minut je naprosté utrpení. Dalších dvacet ještě horších. Pak se srovná krok i dech a začne to jít. Běžím podél botanické zahrady a celou tu dobu se mnou zajíc, možná má inventární číslo. A pak, nádech, výdech, jsem v parku! Konečně, svatyně všech olomouckých běžců, co zatím ještě spí nebo co?, vytahuju sluchátko, kochám se. Běžím tak pomalu, že si ti vopelichaní pávi myslí, že je jdu krmit a vrhnou se ke mně, což mě donutí zrychlit. A pozor, poprvé probíhám pod bytem slečny Petry na Krapkové! Otevřená ventilačka, všude tma, nikdo na balkoně, ty zvíře, vždyť je skoro 3/4 na devět a ty ještě spíš? S otevřeným oknem?  A tam potkávám prvního běžce. Má styl i rychlost. A hrozně dlouhý nohy. A stejně debilní čepici, jako jsem měla ještě donedávna já. Amateur :)
Přichází zásadní rozhodnutí - vlevo: 8km, vpravo 10km. V té době mi hraje ve sluchátcích tohle:

 

Tohle jsme poslouchali v noci v ateliéru na Husovce. Napadlo mě, jestli to nemá nějakou souvislost, protože se vážně zdá, že se nebojím skoro ničeho. Když jsem sama, sama za sebe a mám "něco" dokázat. Sobě, ne ostatním. Takže doprava. Tehdy jsme se s Prokešákem vsadili, kdo vydží nejdýl nespat. Vyhrála jsem. 74 hodin. A pak koma a usnutí vprostřed menzy s vidličkou v puse. Vrátila se mi síla a jak jsem zahlédla ve výkladcích magistrátu, tak i styl. Ty vole uf! Deset kilometrů, to už půlka půlmaratonu je! A je desátýho března. Čas: hodina deset přesně. JUCH JUCH JUPÍ! Květiny si prosím na Lazce :) nebo aspoň obdivný komentář, hecněte se, shniloni!





Přeju vám krásný den! Ciao, 


m a t k a
hustopecka

. . . 



3 komentáře:

  1. Zuzi, tleskám si tady, tleskám ti tady! nový oděv a ten výkon! snad už budou narcisky. ať ti můžu nějaké přinést!juch! A prosímtě, jak je otevřená ventilačka, tak jsem vzhůru! Buď ráda, že ne na balkóně, bych tě viděla a spadla z něho!p.

    OdpovědětVymazat
  2. Frajerka největší!! Mám radost a už se těším na den Dé k Pé na balkón, jak tě budeme povzbuzovat. Já budu pít, ona kouřit a ty poběžíš s větrem o závod B-) Z.ze s.

    OdpovědětVymazat
  3. Zdarec mamko, velká gratulace a R E S P E K T !! Když vidím datum a ten obrovský nárůst výkonu, tak si říkám, že by Tě měla mrzet vesrkze nesportovní minulost. Seš talent! Nechceš se otestovat na nějakém závodě? ;-)) 71

    OdpovědětVymazat